Poruchy učení v matematice a možnosti jejich nápravy

 

11. Sonda na základních školách

Na jaře roku 2003 jsem provedla na 11 základních školách sondu, jejímž cílem bylo zjistit:

  1. Kolik dětí se specifickou poruchou učení v matematice se na oslovených školách vyskytuje.
  2. Jak jsou učitelé informováni o možnostech nápravy těchto poruch u dětí.
  3. Jakým způsobem moje práce přispěje k zlepšení vyučování dětí s poruchou učení v matematice.

Sonda probíhala formou dotazníku, který byl rozdělen na dvě části. První část měla ukázat, kolik dětí z celkového počtu žáků školy má diagnostikovanou poruchu učení v matematice, zda je výskyt poruchy častější u dívek nebo chlapců a zda se objevuje samostatně či v kombinaci s jinou poruchou. V této oblasti jsem spolupracovala s výchovnými poradci, kteří mají nejlepší přehled o situaci ve škole.
O vyplnění druhé části dotazníku jsem pak požádala konkrétní učitele pracující s dyskalkulickými žáky. V této části jsem se chtěla dozvědět, jestli mají dostatek informací o poruchách učení v matematice a možnostech jejich nápravy. Zda využívají speciální učební pomůcky a materiály k nápravě těchto poruch, zda absolvovali nějaký odborný seminář týkající se poruch učení v matematice. Oslovila jsem devět učitelů na osmi plzeňských a třech mimoplzeňských základních školách.

Spolupráce s pedagogickými pracovníky byla dosti obtížná. První reakce byly vesměs negativní neochota, nezájem, opatrnost. Tento přístup zřejmě plyne, jak jsem později pochopila, ze špatných zkušeností s dřívějšími výzkumy prováděnými na školách. Po seznámení se s dotazníky, jejichž vyplnění nezasahovalo do vyučování, mi bylo dovoleno sondu provést. Učitelé i výchovní pracovníci mi však většinou věnovali jen minimum času.
Se zájmem o téma mé diplomové práce jsem se setkala na 3. ZŠ v Plzni. Zde byla paní učitelka ochotná diskutovat se mnou déle o daném problému a poskytla mi také možnost pracovat s jedním z jejích žáků.
Velmi mile jsem byla překvapena vstřícností všech oslovených na 26. ZŠ v Plzni. S ochotou, kterou jsem poznala tam, jsem se na žádné jiné škole nesetkala.
Vyhodnocení:
V první části dotazníku jsem zjistila, že z celkového počtu 5 074 žáků na 11 základních školách má 32 žáků diagnostikovanou vývojovou dyskalkulii. Počet dyskalkuliků tedy činí 0, 63 % z celkového počtu žáků uvedených škol. Častější je tato porucha u chlapců (18 chlapců : 14 dívkám). Všichni tito žáci mají zároveň další specifickou poruchu učení nebo LMD (lehkou mozkovou dysfunkci).
Z druhé části dotazníku vyplynulo, že většina učitelů má nedostatek informací pro práci s dyskalkuliky. Tři z devíti dotazovaných se nezúčastnili žádných seminářů na toto téma a neznali žádnou knihu nebo metodickou příručku (popř. metodické listy), která by jim v práci pomohla. Dalších šest učitelů absolvovalo seminář na téma dyskalkulie a zná alespoň minimální odbornou literaturu. Nejčastěji uváděli: Novák, J.: Dyskalkulie, specifické poruchy počítání, metodika rozvíjení početních dovedností se souborem pracovních listů. Litomyšl, Augusta 1997. Pouze dva z nich však považují množství svých informací za dostačující.
Ani práce s pomůckami pro dyskalkuliky není na všech školách na stejné úrovni. Někde mají pomůcek nedostatek, jinde využívají např. číselné osy, počítadla, kuličky, knoflíky, fazole, tabulky násobků, svazky špejlí, kalkulačky, různá matematická pexesa.
Z metod práce s dyskalkuliky zmiňují např. zjednodušení učiva, individuální přístup, zaměření na mechanickou paměť, při písemných pracích neomezený časový limit, menší počet příkladů.
Je velmi překvapivé, že ani v rámci jedné školy není vzájemná spolupráce mezi učiteli ve sdílení poznatků k nápravě dyskalkulie uspokojující.
Závěr:

Po vyhodnocení dotazníků jsem došla k závěru, že jsou ještě velké rezervy v informovanosti učitelů při práci s dětmi s poruchami učení v matematice a že i já svou prací mohu přispět ke zkvalitnění a zpestření výuky těchto dětí a že moje práce bude učitelům, kteří o ni projevili velký zájem, jistým přínosem. Toto zjištění bylo pro moji další činnost velkou motivací, ale i určitým závazkem.
Přestože dyskalkulických žáků je v našich školách poměrně málo, myslím si, že každý z nich má právo na kvalitní vzdělání. Proto by všichni učitelé měli mít dost informací a materiálů pro práci s nimi. To je první předpoklad pro pomoc těmto dětem.
 
Dotazník pro diplomovou práci část 2. Téma: Poruchy učení v matematice a možnosti jejich nápravy
Máte k dispozici dostatek informací o poruchách učení v matematice a možnostech jejich nápravy?
  1. žádné
  2. málo
  3. dost

Znáte nějakou knihu nebo metodickou příručku týkající se tohoto problému?
Pokud ano, jakou?
  1. ano ________________________________________________________
  2. ne

Navštívila jste nějaké kurzy nebo semináře o poruchách učení v matematice a možnostech jejich nápravy?

  1. ano
  2. ne


Jaké konkrétní metody a pomůcky používáte při práci s dětmi s poruchou učení v matematice?


1. Úvod
2. Poruchy učení

3. Klasifikace poruch matematických schopností

4 Diagnostika dyskalkulie
5 Východiska reedukace a kompenzace poruch matematických schopností

6 Specifické zásady práce s dyskalkulickým a hypokalkulickým žákem

7 Klasifikace poruch z hlediska matematického obsahu a možnosti jejich nápravy

8 Slovní úlohy
9 Počítání s jednotkami

10 Rozvoj geometrické a prostorové představivosti, chápaní, základních geometrických pojmů

11 Sonda na základních školách

12 Pomůcky pro výuku matematiky u žáků s poruchami učení v matematice

13 Ověření speciálních pomůcek a metod při práci s dětmi s poruchami učení v matematice
14 Závěr

15 Citace

16 Seznam použité literatury a zdrojů informací