Nezbytnou součástí této
diplomové práce je ověření účinnosti pomůcek a metod popsaných
v teoreticko-praktické části. Během psaní diplomové práce jsem měla možnost
pracovat se dvěma dětmi s poruchou učení v matematice. Prvním z nich byl žák čtvrtého ročníku
základní školy s diagnostikovanou dyskalkulií, který dochází
pravidelně na ambulantní náhradní péči. Vzhledem k právě probíranému učivu
v dané třídě jsem se zaměřila na kapitolu dělení se zbytkem. Ke
znázornění příkladů jsem zvolila proužkové počítadlo a číselnou osu.
Chlapci jsem zadala dvanáct příkladů (12 : 2, 11 : 2, 8 : 3, 11 : 4,
12 : 4, 14 : 5, 13 : 6, 9 : 7, 19 : 8, 16 : 9, 18 : 9, 11 : 10). Na
prvním jsem mu ukázala způsob pokládání proužků na osu a odvození
správného výsledku. Další dva příklady jsme znázornili a spočítali
společně a zbylé již zvládl samostatně. Vždy jsem po něm požadovala
komentář toho, co právě dělal. Chlapec díky této pomůcce rychle
spočítal všech jedenáct příkladů bez jediné chyby. Když počítal
zpaměti, pouze tipoval, výsledek nebyl správný. Dále jsme pracovali s pomůckami 13, 14 a
17. Sestavování obrázku mu trvalo 10 minut. Většinu příkladů spočítal
samostatně, u několika využil jako nápovědu stovkovou tabulku
násobků. Pro porovnání zde uvádím čas, za který složil obrázek stejně
starý žák bez poruchy učení v matematice. Trvalo mu to 5 minut. Nakonec
jsme si zahráli domino s příklady.
Zjistila jsem, že chlapec při sčítání a odčítání do deseti stále
používá počítání na prstech. Druhým dítětem, s kterým jsem vyzkoušela
některé pomůcky byl žák osmého ročníku zvláštní školy. S tímto
chlapcem jsem měla možnost pracovat dlouhodoběji. Vyskytují se u něho
všechny poruchy zmíněné v kapitole 7 od nesprávného
zápisu víceciferných čísel dále.
Používali jsme tyto pomůcky: 6, 10, 11, 13,
14, 15, 17, 19 a 28.
Znázorňování a čtení čísel na „Kalendáři“mu šlo velmi dobře,
pomocí čtverečků, proužků a čtvercových sítí pro něj bylo obtížnější. Princip
pochopil však po pěti příkladech. Pomocí proužkového počítadla a číselné
osy
zkoušel dělení se zbytkem (stejné příklady jako předchozí chlapec),
dělení beze zbytku, násobení, rozklad čísla 10 na dva sčítance a
sčítání s přechodem přes desítku. Největší problémy mu dělalo
násobení. Když jsem mu zadala příklad 2 . 7, položil na osu
sedmkrát proužek se dvěma čtverečky místo dvakrát proužek se sedmi
čtverečky. Obrázek složil jen s pomocí
stovkových tabulek násobků. Příklady počítal systematicky z levého
horního rohu do pravého dolního rohu. I poslední příklad pečlivě
spočítal, i když bylo již jasné, na jaké místo výsledek patří. Při
hledání určitého násobku čísla ve stovkové tabulce násobků si
nahlas předčítal všechny násobky daného čísla od nuly. Např.
hledal-li v tabulce násobků čísla 3 číslo 18, přečetl čísla 0,
3, 6, 9, 12, 15, 18. Potom se vrátil opět na začátek, a počítal
zakroužkovaná čísla až došel k výsledku šest. Osmnáct děleno
třemi je tedy šest.
Plastické číslice poprvé hmatem vůbec
nepoznal. Zaměňoval např. číslici 4 za číslici 1. Na druhý pokus již
číslice poznával bez problémů.
Černého Petra jsme si zahráli ve dvojici
spíše pro zpestření, vytváření dvojic teček a čísel nedělalo chlapci
žádné problémy.
Při sčítání a odčítání do deseti neustále
počítá na prstech.
Chlapec se přes počáteční obtíže brzy naučil
s pomůckami zacházet a používat je k usnadnění počítání. Na
dotaz, zda mají nějaké podobné pomůcky ve škole, odpověděl, že ne. Začal se na
naše hodiny
těšit. Radost z jeho úspěchů měla i jeho maminka, která je také
absolventkou zvláštní školy a nemůže chlapci poskytnout kvalitní
nápravnou péči. Jsem přesvědčena, že právě takovýmto rodinám
mohou být speciální pomůcky a výukové počítačové programy užitečnými
pomocníky. Nejprve je nutné seznámit s nimi rodiče dětí
s poruchou učení v matematice, aby potom mohli pravidelně
pracovat se svými dětmi na nápravě nebo alespoň zlepšení jejich
poruchy a aby zachovávali správné didaktické postupy a metody.
Při práci s oběma
chlapci jsem si uvědomila, jak důležitou vlastností učitele je
trpělivost, protože pouze když dítěti poskytneme dostatek času
k plnění úkolů, je schopné uspět. Důležité je také nezapomenout
za každý minimální úspěch, za každou správnou odpověď dítě odměnit
pochvalou nebo alespoň úsměvem a povzbudit je tak k další práci.
Za dodržení těchto pravidel pak u dítěte můžeme pozorovat pokroky
v matematice.