Poruchy učení v matematice a možnosti jejich nápravy

 

4. Diagnostika dyskalkulie

Diagnostika matematických schopností je zásadním prostředkem, nezbytným krokem k poznání kvalit dovednostních, osobnostních, všeobecně rozumových předpokladů i specifických předpokladů pro matematiku, případně i medicínských aspektů. Slouží nejen k označení, pojmenování obtíží, ale především k vypracování zcela konkrétního a individuálně zaměřeného obsahu pomoci dítěti. S ohledem na charakter, projevy a podstatu vývojové dyskalkulie se na její diagnostice podílí učitel, psycholog, speciální pedagog, sociální pracovnice, případně i lékař. V oblasti podrobné pedagogické diagnostiky učitele základní školy jde o postižení úrovně a struktury vědomostí a dovedností žáka na základě dlouhodobých pozorování, porovnání jeho znalostí s osnovami výuky v daném ročníku a také s kolektivem třídy, rovněž jde o vymezení systematických chyb. Součástí komplexní diagnostiky, která zahrnuje i další oblasti, je rozbor anamnestických zjištění, která získáme z rozhovoru s rodiči žáka eventuálně i s ním samotným. Navazující psychologické vyšetření je orientováno na postižení psychických procesů a stavů, úrovně pozornosti, kvalit myšlení, paměti a její struktury, na oblast emocionálně volních vlastností, osobnostních rysů, dále na úroveň a především na rozbor všeobecných rozumových předpokladů dítěte. Velmi často se v této fázi vyšetření odhalí tak závažně objasňující okolnosti, že pomine nutnost přistoupit k další neuropsychologicky orientované části vyšetření. Ta je jen v opodstatnělých případech logickým pokračováním předcházejících etap. Není-li možné potíže v matematice objasnit zjištěními psychologa, sociální pracovnice či učitele, teprve potom je opodstatnělé pátrat po hlubším pozadí neprospěchu a aplikovat příslušné specifické zkoušky a testy, kterými můžeme posoudit matematické schopnosti. Tento přístup umožňuje přiblížit podíl lehkých dysfunkcí určitých struktur centrální nervové soustavy na procesu učení se matematice a získat poznání o rozložení dostatečných a nedostatečných předpokladů pro osvojování učiva matematiky. Slouží za východisko pro stanovení konkrétního obsahu individuální pomoci dítěti. Matematické schopnosti jsou podmíněny, tvořeny jednotlivými dílčími složkami, mají tedy svoji skladbu, která zasahuje oblasti:

  1. zrakového a sluchového vnímání
  2. prostorové orientace
  3. paměťové
  4. verbální
  5. lexické
  6. grafické
  7. operacionální, resp. numerické
  8. usuzování

Diagnostika matematických schopností nespočívá na uplatňování jednoho či dvou testů, nýbrž na aplikaci speciálně vypracovaného souboru testů a zkoušek, především proto, aby mohla být posouzena široká škála podstatných dispozic. Vyšetření poskytuje některé výsledky v číselných hodnotách, které lze porovnávat s normami. Jiné mají výlučně kvalitativní povahu a dávají pohled na způsoby řešení úloh dítětem, na uplatňování různých náhradních způsobů řešení, na případnou potřebnost dopomoci v řešení úlohy a zejména na efekt pomoci. Syntézou obou diagnostických přístupů se získává pohled na skladbu předpokladů i na míru vyspělosti jednotlivých schopností. Bez takto diferencovaného diagnostického přístupu k problematice vývojových dyskalkulií je velmi těžké rozhodnout, zda se jedná o vývojovou poruchu učení, nebo o kalkulastenii. Takové rozhodnutí má zásadní význam pro vypracování cíleného, přísně individuálního a konkrétního obsahu pomoci dítěti, pro volbu odpovídajících metod a cvičení na reedukaci a kompenzaci obtíží v matematice.


1. Úvod
2. Poruchy učení

3. Klasifikace poruch matematických schopností

4 Diagnostika dyskalkulie
5 Východiska reedukace a kompenzace poruch matematických schopností

6 Specifické zásady práce s dyskalkulickým a hypokalkulickým žákem

7 Klasifikace poruch z hlediska matematického obsahu a možnosti jejich nápravy

8 Slovní úlohy
9 Počítání s jednotkami

10 Rozvoj geometrické a prostorové představivosti, chápaní, základních geometrických pojmů

11 Sonda na základních školách

12 Pomůcky pro výuku matematiky u žáků s poruchami učení v matematice

13 Ověření speciálních pomůcek a metod při práci s dětmi s poruchami učení v matematice
14 Závěr

15 Citace

16 Seznam použité literatury a zdrojů informací