Tři skutečné příběhy.

Příběh první.
Jednoho dne se v porodnici v New Yorku narodily tři děti. Jedno z novorozeňat   začalo velmi plakat a nebylo k utišení. Za několik hodin dostalo toto novorozeně prudké křeče, a bylo viditelné, jak hrozně trpí. Běžné uklidňující prostředky nepůsobily. Jednoho lékaře napadlo zkoumat zdraví matky dítěte. Narkomanka! Okamžitě pochopil, že dítě se narodilo už jako narkoman a zdědilo prokletou závislost rodičů. Po dobu, kdy se vyživovalo z matčina těla, mělo zajištěno dávku drogy. Už se narodilo jako člověk, závislý na drogách, které brala jeho matka!
Po odstavení od drogy zakoušelo obvyklou trýzeň, která se dostavuje po vynechání drogy /abstinenční syndrom/. Lékař nemohl pro utišení malého človíčka nic udělat, než mu dát jeho dávku  - jedu.
Sestra připravila tento nezvyklý úkon - injekci a křik po chvíli ustal. Předčasný narkoman se uklidnil, protože jeho hlad po droze ukojila injekce heroinu. Kdyby se včas tímto způsobem nezasáhlo, dítě by bolestem podlehlo. Jakým právem ho připravila jeho matka zdraví dřív než se narodilo!

Příběh druhý.
Po diskotéce se skupinka chlapců a děvčat ubírala domů. Zdálo se jim, že den nějak brzy skončil a domů se jim ještě nechtělo. Uvítali návrh jednoho z nich, kterého poznali dnes večer, aby šli k němu a chvíli se ještě pobavili.
Bydlel nedaleko. Přivedl je do místnosti, která nevypadala jako domov, spíše jako kancelář. Vypili nabídnutý alkohol a jejich nálada byla na vrcholu, když jejich nový přítel je vybídl, aby si píchli jen malé množství drogy a hned jim to předvedl. Pro některé z nich už to nebylo novinkou, s nadšením přijali. Ti z nich, kteří to ještě neznali, nechtěli před partou vypadat tak nesvětácky, taky alkohol jim dodal odvahy, zkusit to. Rozešli se pozdě v noci.
Alena s jen na chvíli posadila na lavičku s tím, že svou pospíchající kamarádku doběhne.
Nedoběhla už nikam. Našli ji až ráno, schoulenou na zemi za lavičkou. Nedalo se jí pomoci. Dávka heroinu byla pro ni příliš silná.

Příběh třetí.
Další skutečný příběh je z doby, kdy studenti chodili pravidelně na brigády. Tentokrát zaúřadoval alkohol.
Studenti 1. ročníku jisté vysoké školy se vlastně na sběru brambor poznávali, protože brigáda jim začala hned na začátku prvního semestru. Všem bylo mezi kamarády, se kterými mají prožít několik příštích let, dobře. Lidé z vesnice byli přátelští, starosti neměli žádné. Dobrou náladu si dodávali navíc alkoholem. Večer po práci si koupili několik lahví vodky a bylo jim výborně. Později únavou a popíjením pospávali. Chlapci bydleli v domku s verandou, byl krásný teplý večer. Nikoho nepřekvapilo, že jeden z nich ulehl na verandovou lavičku a usnul. Když ostatní odcházeli do svých postelí, asi ho nechtěli budit. Škoda, tehdy ho ještě mohli zachránit. Jako úder bleskem zapůsobila ráno zpráva, že Jaromír na té lavičce zemřel. Dávka alkoholu byla příliš velká pro jeho srdce. Ani nevěděl, že ho nemá úplně v pořádku.

****
Obchodníkům s drogami  jde jen o velký výdělek. Snaží se získat co největší počet závislých osob, které by si drogy stále kupovali a zvyšovali množství drogy. Nezastavují se před ničím, a v poslední době se snaží získávat své budoucí zákazníky mezi dětmi a studující mládeží. Jednou z jejich praktik je nabízení různých žvýkaček, bonbónů apod. s obsahem, který tvoří návyková látka. Velice často se toto zboží nabízí dětem před školou. Nejdříve je vše zdarma a až si dítě vytvoří návyk, začnou požadovat peníze. Známé jsou i samolepky s vůní, na kterou vzniká návyk. Někdy může takové věci nabízet i spolužák ve třídě. Proto je vždy lepší takové věci odmítnout, popřípadě informovat rodiče, školu, policii apod. V daleko větší míře se můžeš setkat s drogou, alkoholem atd. na diskotékách a jiných zábavách. Zde už bude záležet jenom na Tobě, jak se zachováš a zda dokážeš nabízenou drogu odmítnout.

Mnoho lidí se dostalo k drogám díky partě. Je to stále se opakující příběh v různých obměnách. Dítě má málo kamarádů, rodiče ho drží moc zkrátka nebo se mu naopak nevěnují a místo péče mu dávají peníze, dostavuje se pocit odstrčenosti, když si ho pak někdo všimne a navrhne mu kamarádství, je šťastné. Pokud je zatím vše v pořádku. Kamarád ho však za nějakou dobu seznámí se svojí partou, nabídne mu, aby se k nim přidal. Když se pak společně pije alkohol či berou drogy, dítě se chce přizpůsobit a dokázat ostatním, že mezi ně patří. Konec příběhu je i už jasný.
   
Možná, že se cítíš podobně, ale takovéto řešení není právě nejlepší. Je projevem slabosti, přidávat se jako "podřízený" k partě, která třeba z počátku velmi imponuje! Daleko lepší je věnovat se nějakému koníčku, začít sportovat, chodit do přírody, do zájmových kroužků a zde si jistě najdeš mnoho dobrých kamarádů se společnými zájmy a vytvoříš si svoji partu. Budoucnost Ti jistě ukáže, že jsi se rozhodl správně, půjdeš-li touto či podobnou cestou.

Přečti si aspoň jednu knihu o drogách. Třeba beletrii - např. Memento od Radka Johna, knihu My děti ze stanice ZOO od Christiane F., knihu Yvonne Keulsové Matka Davida S., narozeného 3. července 1959 či jiné knihy.