Střevíce z těsta

Pověst z Litomyšle
Z roku 1900

Před dávnými lety zde žila hraběcí rodina Chamaré. Jedna hraběnka toho rodu žila nesmírně prostopášně tak, že jí nebylo nic dost nádherné. Umínila si,že si dá každý den péci několik různě vyzdobených střevíců z toho nejlepšího těsta. Pekař jí také skutečně každodenně dodával mnoho párů takových střevíců. Činila tak nějaký čas, až upadla do těžké nemoci. Všichni lidé v její nemoci viděli trest za prostopášné šlapání po božím daru, chlebu, z něhož by se mnozí hladoví najedli. Hraběnce bylo stále hůře, blížila se její smrt. Když ji všichni vybízeli, aby se kála, předsevzala si, že usmíří rozhněvanou spravedlnost dobrým skutkem za spásu své duše. Ustanovila, aby pravidelně za ni bylo modlení a chléb chudým aby se rozdával z těsta té jakosti, jako byly její střevíce. Potomci hraběnčini dbali, aby tato její poslední vůle byla plněna.
Jednou se stalo, že kantor, který prováděl modlení usnul, když se měl odebrat do kostela. Byl probuzen klepáním na rameni. Když procitl, viděl odcházející hraběnku ve žlutých pantoflíčcích. Věřil, že ho takto přišla upomenout na jeho povinnosti.