JAK ČIM A ČARA BUDILI SLUNCE

Na kraji jednoho krásně zeleného lesa rostl vysoký strom. V jeho hustých větvích už na začátku jara našli ochranu dva ptáčci. Jmenovali se ČIM a ČARA. V ptačí řeči čim čara znamená dobrý den!
V každém lese má každé zvířátko, každý ptáček, ba i každý brouček svoji práci.
Tihle dva ptáčci měli za úkol každý den svým zpěvem budit Slunce, aby vstalo ze svých polštářů a začalo svítit lidem, rostlinkám, květům i zvířatům.

Čim a Čara věděli, že Slunce má rádo jejich zpěv a nové písně. Proto každý den skládali nové a nové písničky a zpívali tak překrásně, že je rádo poslouchalo nejen Slunce, ale všechny květinky, broučci, motýli, zkrátka všichni obyvatelé lesa.
A nebylo to nijak lehké, vzbudit Slunce, jak byste si mysleli!
Pro tak malé ptáčky to byl těžký úkol.Vstávali ještě za hluboké tmy a museli začít zpívat nejdříve jen tak lehce, jemňoučko, skoro tak, že zpěv vůbec nebylo slyšet, ale  postupně byl čím dál hlasitější.
Sluníčko ještě v hlubokém spánku zaslechlo jejich zpěv, jemný jako lehoučké pohlazení, a ponenáhlu zachytilo i další, už hlasitější tóny. Nedalo mu to a muselo se zaposlouchat do tak krásného zpěvu.
Nejdříve jen tak trochu zvedlo hlavu z růžových mráčků a první paprsky z jeho zlatých vlasů zasvítily a proběhly do okolního, zatím ještě tmavého světa.
A to byl okamžik, kdy oba ptáčci museli začít vždy úplně novou píseň, kterou Slunce ještě neslyšelo. Jinak by se Slunko mohli nahněvat, že zbytečně vystrčilo hlavu ze svého mráčkového lože.
Když Slunce uslyšelo tak krásný, okouzlující dvojhlas, nedalo mu, aby zůstalo dále ve své posteli. Vstalo, protáhlo se a hup na oblohu! To už ptáci zpívali tak hlasitě, že je slyšel celý les, stromy, květiny, veverky, lišky, jeleni i zajíci, zkrátka všichni obyvatelé lesa a radovali se, jak Slunce září a jaký je to pěkný den.
Kdyby Čim a Čara nebudili Slunce tak opatrně, probudilo by se mrzuté, se špatnou náladou, a to by pak celý den bylo nepěkné počasí,
zvířátka by si  na Čima a Čaru stěžovala, že je v lese   nevlídně a nevesele.
Toto Čim a Čara nechtěli, raději si dávali na svém zpěvu velmi záležet!
Když se jim tak podařilo začít krásný, slunečný den, měli potom už volno.
Starali se o to, aby si našli jídlo, hledali různá jadérka rostlin, zaletěli se napít z čiré studánky, byli na všechno okolo sebe zvědaví, neboť byli malí a ještě nezkušení.
Vyprávěli si s jinými ptáčky, co je nového, co kde viděli, a tak jim plynul den. Dívali se z výšky stromu a pozorovali všechno v lese, ale hlavně zase zpívali, cvičili se na další den a skládali nové písničky, aby zase mohli Slunce mile překvapit
Dnes však zjistili, že ostatní ptáčci mají své domečky, ale oni se jen tak krčí pod větve stromu. Rozhodli se, že si postaví hnízdečka, takové pěkné domečky. Hned se pustili do díla.
Vybrali si nejsilnější a nejzelenější větve a začali. Nejdříve Čim pomáhal Čaře, potom Čara Čimovi a brzy byli hotové domky na sousedních větvích.
Čim a Čara se tak stali ptačími sousedy, každý den skoro ráno vstávali, budili Slunce a den za dnem uměli zpívat stále krásnější melodie.
Léto probíhalo v pohodě a zdálo se, že byli všichni spokojeni. Zapomněli, že vysoko vysoko na obloze žije jejich nepřítel - mrakodrak.

Ale o tom až někdy příště.