O ptákovi Humusákovi.

V každém lese, na louce, v řece i v rybníce žijí zvířata, ryby, brouci a všelijaký hmyz, každý z nich má svoji práci, a jsou nějakým způsobem užiteční.

Třeba takové žížaly! Víte, co ty mají v lese a na louce práce? Vždyť všechnu hlínu, ve které rostou květiny a stromy, musí žížaly načechrat, přeorat, provrtat, aby se v ní rostlinám dařilo.
V lese spadne každoročně se stromů spoustu listí, které se musí na zemi přehazovat, až z něj vznikne výborná hlína, které se říká humus.
I lidé v takové hlíně rádi pěstují své rostliny, dovedou si takovou hlínu udělat tím, že ji všelijak lopatami přehazují, až je z ní dobrá hlína pro rostlinky.
       V lese všechnu tuto práci konají malí červi-žížaly. Ale především pták Humusák, který jim musí nařídit, kde přesně mají hrabat, kolik jich tam musí pracovat, protože - mezi námi - takové žížaly moc rozumu nepobraly! Dost často se všechny žížaly otáčejí a plazí na jednom místě, a někdy se tak do sebe zamotají, že se neumí rozmotat! To potom Humusák musí zakročit a velkým zobákem je odtrhnout od sebe.

Zato Humusák je velmi chytrý! Tajemný pták  je pro oči lidí neviditelný, ale všechna zvířata jej vidí velmi dobře! Celý den i noc prochází svým vážným krokem pod stromy, kontroluje spadané listí, jestli žížaly pěkně pracují, jsou-li všude tam, kde je jich třeba. V lese se často ozývá jeho pronikavý hlas, který je slyšet hluboko pod zem, kam pronikne i jeho bystrý zrak. Musí vidět, je-li tam hlína dobře navlhčená a načechraná. Sám se dovede ponořit hluboko pod zem, jako by byl z páry.
Jeden takový Humusák měl na starosti celý velký les, ohromné množství žížal, krtků a mravenců. Přestože byl velmi chytrý, dalo mu jejich spočítání mnoho práce. Chodil velmi zamyšlený, a v duchu jen počítal a počítal, kolik žížal, kolik tun a krychlových metrů hlíny …až mu z toho šla hlava kolem!
Jednou tak jde a nahlas počítá : jeden milion krychlových metrů hlíny, to máme 20 tisíc krát milion  žížal ….
" Proč si nekoupíš počítač, proč si nekoupíš počítač!"
vyrušila ho všetečná Sojka. Humusák zvedl nahoru hlavu, rozčilil se, kdo to tak křičí.
"Jaký počítač" - přece jen se zeptá. Sojky.
"No, takový, co lidé vozí v těch plechových obludách, co mají čtyři kola a dělají rámus!"
Sojka je totiž nejzvědavější tvor v lese, proto se nedivte, že ví i to, co lidé vozí v autech, a co si říkají, vždyť celý den jen kouká se stromu a pak jen klevetí.
…"Já tak ty lidi poslouchám, co si říkají, a vím, že na počítači počítají všechno možné, a také  kreslí a tisknou na papíry! No….a tak jsem si myslela, že mít takový počítač by se ti hodilo!"
       Protože Humusák byl chytrý pták, rychle zauvažoval, že Sojka má přece asi pravdu, a že by něco takového potřeboval! A tak společně se Sojkou začali přemýšlet, jak by takový počítač získali.
A potom s pomocí moudré Sovy a všech ptáků napsali  na deset tisíc stromových lístků prosbu lidem, aby jim takový počítač do lesa darovali, a nač jej potřebují. Svou prosbu vyklovali v ptačím písmu a popsané lístky shazovali ptáci na plechové obludy, které projížděly po cestě.
Ale lidé si jich nevšímali, mysleli si, že jsou to lístky, které padají se stromů, a ani je nenapadlo, že není ještě podzim!
Avšak ptáci trpělivě psali a shazovali další lístky.

Až jednou ...
V autě jeli páni chytřejší a všímavější, než ti ostatní. Zjistili, že lístky jsou napsány v ptačí řeči, které zatím nikdo z lidí nerozumí. Těmto pánům to ale nedalo, a snažili se ptačí písmo pomocí počítačů rozluštit. A to se jim podařilo! Zalíbil se jim nápad Humusáka, jak chce jít s dobou a používat počítač i v lese, a taky to, jak pěkně a slušně o počítač požádal. Rozhodli se, že do lesa počítač věnují.
A tak se i stalo! Jednoho dne stroj - obluda zastavil na okraji lesa, a zvědavá Sojka ihned věděla, co vezou. Zakřičela do celého lesa, a v tom okamžiku tu byl modrý pták Humusák a tito pánové ho spatřili, protože pták odložil svoji neviditelnost. Dokonce k nim promluvil lidským hlasem a pěkně jim poděkoval. Pánové mu ukázali, jak se s počítačem zachází, a slíbili mu, že mu budou posílat i baterie, bez kterých by v lese počítač nemohl pracovat. Rozloučili se s Humusákem, se Sojkou a ostatními, však Humusák už byl celý nedočkavý, a těšil se na chvíli, kdy zasedne k počítači!
Ptáci zanesli počítač do vykotlaného dubu, aby na něj nepršelo, a slunce nesvítilo, ještě udělali stříšku z větví a Humusák začal pracovat.
Zapsal si, jak velký les má na starosti, kolik stromů napřesrok musí vyklíčit, a kolik dobré hlíny potřebují. Kloval a kloval do klávesnice, kolik žížal v lese žije, kde bydlí, jak velké množství listí se stromů spadne, a jak rychle se musí zpracovat. Měl z této práce radost. Počítal, počítal, ďobal do klávesnice a všechno mu krásně vycházelo. Na nic nezapomněl, na lístky krásně vytiskl, co bylo třeba, protože měl počítač i s tiskárnou, šlo mu to rychle, a ptáci je roznášeli po lese, takže žížaly hned věděly, kde mají pracovat, mravenci, kde si postavit hnízdo, dokonce i krtkové ukázněně hrabali pouze tam, kde bylo třeba. V lese už nebyl žádný zmatek!
Tak uplynul rok.

Pánové, kteří věnovali Humusákovi počítač opět jeli okolo lesa, a žasli, jak rostou nové stromky, nové rostliny a všude byl pořádek, zameteno a uklizeno. Hned věděli, že o to všechno se zasloužil Humusák s pomocí jejich počítače.
A v tom se jim opět zjevil pták Humusák a náramně dobře si spolu povyprávěli. Humusák se jim pro svoji chytrost a užitečnost velmi zalíbil. Rozhodli se, že svoji kancelář pojmenují HUMUSOFT a Humusáka si dají do svého znaku. Humusák byl na to velmi hrdý.

Potom se rozloučili a Humusák spokojeně zaskřehotal a navždy zmizel lidským očím…Pánové si ho ještě rychle nakreslili, aby jeho podobu nezapomněli.
Je modrý, má velký zobák a nohy, kterými se dá dobře prohrabovat hlína. Jeho obraz díky tomu můžeme vidět v mnoha knihách a na počítačích…Nikde jinde. Svoji neviditelnost mohl odložit jen jednou!