Tři krátké pohádky

Pohádka, ve které není ani slova pravdy.

Když jsem měl 60 let, byl jsem malý chlapec a pásl jsem stádo komárů. Komáři se mně rozutekli do nebe. Velmi jsem se rozzlobil a všechny jsem je tam šel pobít. Z jejich kostí jsem si udělal dřevěné nádobí.
Nádobí jsem prodal a koupil jsem si pytel mouky
Z té jsem upletl provaz a po něm jsem vylezl dolů. Dole kousek provazu scházelo, a já jsem zvysoka spadl. Zaryl jsem se tak hluboko do země, že jsem musel utíkat domů pro motyku, abych se vykopal. Když jsem se vykopal, snědl jsem motyku k večeři a šel jsem spát do myší díry. V ní jsem našel slona, který utíral nádobí. Dívali jsme se spolu na televizi, pokud v ní nezazvonil zvonec, a pohádky je konec.

Malé boty.

Chalupník * si koupil nové boty, ale byly mu těsné a malé tak, že je nemohl obout. "Ženo", řekl: "podej mně mýdlo!". Když mu žena mýdlo podala, natřel si s ním pořádně bosé nohy, až byly hladké tak, že mu vklouzly do bot. Chalupník si řekl. "To je dobře, že jsou mně boty tak těsné, na nohy jako ulité. Aspoň mně už zima do nich nevejde!
chalupník - člověk na venkově, který měl chalupu

Rychlá práce.

Slimák se rozhodl, že přeleze plot. Lezl už druhý týden, když tu najednou spadl. Řekl si: " Přece jen je to pravda, že rychlá práce nestojí za nic!"