Květen

Měsíc květen, to je symbol kvetení, zrodu, pro někoho nejkrásnější měsíc v roce. Aprílové počasí sice ještě trochu zlobí, ale zpravidla se v květnu již nesetkáváme s neočekávanými sněhovými přeháňkami. Nanejvýš s dešti, které ale již naši předkové něžně pojmenovali májové deštíky. Jsou teplé, měkce dopadají do půdy a posilují rostliny v růstu.
Na tu jarní zeleň čeká celá horda živočichů, kteří se snad všichni rozhodli v tomto zeleném ráji přivádět na svět mláďata, protože je všude dost potravy. Ti, kteří porodili a vyseděli již dříve své březňáčky a jiné (asi dubňáčky nebo apríláčky), mají ruce, nohy, zobáčky a tlamy plné práce se sháněním potravy pro ta nenasytná mláďata.
A nyní tedy i my vyrážíme ven, do přírody. Co tam najdeme?
Tak sněženky, krokusy a jiné posly jara už máme za sebou. Někde se setkáváme ještě s tulipány a narcisy. Rostlinou, typickou pro "druhou vlnu jara" je konvalinka vonná.

Konvalinka

Vonná je tak, až z toho bolí hlava a pozor, je velmi jedovatá. Lépe je ji nechat růst u ní doma - na stinných místech listnatých lesů. Možná se ptáte, kam se poděly některé rostliny, které ještě nedávno pokrývaly povrch půdy kobercem květů, rostliny, které využívají dostatku světla v lese ještě před olistěním stromů. Jsou to velcí rychlíci, kteří za několik týdnů stačí vykouknout ze svého oddenku či cibulky, vykvést, vytvořit plody a pak se honem hupky, dupky schovat a do dalšího jara si užívat z vytvořených zásob.
To konvalinka je jiná, ta vystrkuje hlavičku do stínu a také její červené plody najdeme ještě na podzim.
Když už jsme u těch stromů a jejich olistění. Většina již začala rašit a kvést někdy v březnu nebo dubnu. Ale některé kvetou ještě v květnu (borovice, smrk, jedle, buk, někdy také jabloň, střemcha, hrušeň a další) nebo teprve začínají kvést. Kromě známého květnového šeříku jsou to duby, jírovec (kaštan), ořešák.      Ovšem na ztepilou dámu lípu si budete muset ještě měsíc počkat.

Zázrakem přírody je jistě narození mláděte, jako je malý srneček nebo koloušek. Od půlky května přivádějí srny na svět svá mláďata. Mívají nejčastěji dvě, ale výjmečně mohou mít až 4 potomky. Srnčátka jsou "kropenatá", toto miminkovské zbarvení ztrácejí do podzimu. Pohled na drobounké zvířátko na tenkých nožkách, jak pije mléko od své mámy, patří k jednomu z nejvzácnějších. Ve stejné době nebo trochu později - začátkem června - mají laně 1-2 mláďata. Narozené mládě ještě nemůže následovat matku, proto se při hrozícím nebezpečí jen přikrčí k zemi. Matka je varuje náhlým přidupnutím. Po krátké době však již mládě matku následuje. Zhruba po měsíci, kdy je na mléčné stravě, začíná přikusovat i měkkou zeleň.
Kromě mláďat vysoké zvěře se setkáváme i s dalšími. V květnu se v našich lesích již vesele prohánějí pruhovaná selátka, ale pozor, jsou následována ostražitou matkou, která prý zažene na strom i vyložené nesportovce. V květnu se rodí mláďata kočky divoké. Není to na první pohled taková atrakce, vždyť kočka jako kočka. Ale koček divokých je v přírodě málo a nemají zrovna snadné podmínky k životu. Z dalších malých savečků se na svět poprvé v květnu podívají např. mladé veverky, vydry, kuny a také lasičky.
V ptačích hnízdech je také živo. Nemůžeme se "podívat" do všech hnízd, někde prostě nebudeme úspěšní, protože jsou hnízda nedostupná lidskému oku. Na očích nám však budou možná bílé labutě nebo černé lysky, které v této době hnízdí, nebo čápi, kteří se k hnízdění právě pečlivě připravují. Jako vždy, a právě nyní zvlášť platí, že kdo nešlape, neničí a neruší - vidí a dozví se víc o svém okolí.
Mimochodem - umíte chodit v přírodě tiše a vydržíte chvíli nemluvit?

Eva Pazourková