CHKO Kokořínsko

Dvě chráněné krajinné oblasti dostaly svůj název podle významných hradů na svém území. Jsou to Křivoklátsko a Kokořínsko. Jiný významný hrad – Karlštejn – leží také na území jedné CHKO. Jeho obraz se sice dostal do znaku CHKO, ale nepronikl do jejího názvu (CHKO Český kras).

Dominantou hradu Kokořína je právě tato věž

My se dnes seznámíme s CHKO Kokořínsko. Symbolem je nejen zmíněný hrad Kokořín, ale také pokličky. Právě ty jsou vidět ve znaku CHKO. Proč právě pokličky? Nejsou to známé pomocnice kuchařů a kuchařek. Jsou to výtvory přírody, kamenné poklice, přikrývající kamennné sloupy jako poklice přikrývající hrnce u vás v kuchyni. Jak vznikly?

    Pokličky mezi břízami

      Na jejich vzniku se podílelo několik činitelů, jejichž vlivem dochází k erozi pískovcových útvarů. Jsou to především voda a vítr.
Na začátku byl původně uložený materiál z vrstev písku slepen a zpevněn. Vznikla hornina pískovec. Voda postupně vymílala (a dále vymílá) v pískovcovém materiálu zářezy, chodbičky apod. Původně jednolité zarovnané vrstvy byly jejím působením rozděleny na mnoho jednotlivých, někdy věžovitých oblých skal. Voda a vítr, často s unášenými částečkami písku, skály dále ohlazovaly a obrušovaly jejich povrch.

    Pod pokličkou jako pod deštníkem

Vrstvy pískovce však nebyly zcela stejné. Např. na níže uložené vrstvy se začal v určité době ukládat materiál, který byl pevnější. (Takový materiál bude v budoucnu lépe odolávat působení vody a větru.)
A tak v dnešní době už vidíme, jak vítr „ukusoval“ ze spodní vrstvy skály rychleji, než z vrcholové části, která je tvořena pevnějším pískovcem. Vznikl útvar podobný houbě. Tenčí „nožka“ a na ní širší „klobouček“ – takzvaná poklička.
Ale zpátky od pokliček!

CHKO byla vyhlášena v roce 1976 na území o rozloze 270 km2. Je to území často navštěvované turisty.

Z geologického hlediska je území zajímavé hned ze dvou důvodů. Jednak se na něm hojně nacházejí pískovce, které jsou snadno modelovány vnějšími geologickými činiteli, takže vytvářejí nejrozmanitější útvary - pískovcová města, bludiště, jeskyně - vše tolik lákavé pro turisty, horolezce, romantiky. Vedle těchto usazených hornin – pískovců - se na území nacházejí i jiné usazené horniny (např. jílovce, opuky), ale také sopečná tělesa. Pískovci prostupují kupy, kužele a homole tvořené vyvřelými horninami (čedič, znělec a trachyt).
Do třetice je kamenná tvář CHKO zajímavá tím, jak ji dotvořili sami lidé. Můžeme zde najít díla lidových umělců, kteří kdysi na několika místech „pomohli“ přírodě a z pískovcového útvaru vytvořili třeba sousoší. Zajímavostí je, že v pískovci se v minulosti stavěly i byty, když se na stavbu obvyklého obydlí nedostávalo peněz.

    Skalní průrva vymletá vodou
Lesy CHKO Kokořínsko jsou silně ovlivněné staletími obhospodařování člověkem. Jsou většinou kulturní, tvořené převážně smrkem a borovicí a pokrývají téměř polovinu území. Významné jsou velkoplošné mokřady mezinárodního významu. Jinak je krajina převážně maloplošně zemědělsky využívána.

Flóra oblasti je poměrně chudá. Je to ovlivněno také pískovcovým podložím, na jiném podloží je bohatší. Přesto zde najdeme skvosty jako jsou např. střevíčník pantoflíček (naše největší orchidej), zlatožlutý hlaváček jarní, česnek horský a další druhy. Zajímavé rostliny najdeme v prostředí vodních toků a mokřadů (kosatec žlutý, vachta trojlistá, leknín bílý.)
Rovněž fauna není nijak výjimečná (např. někteří obojživelníci, ptáci). Na druhou stranu je dobře, že zde CHKO poskytuje útočiště řadě živočichů, kteří v tomto jinak hustě obydleném území nedaleko hlavního města nemají příznivé podmínky. Zachování těchto oáz života je jedním z nejdůležitějších úkolů, jež chráněné krajinné oblasti plní.

Eva Pazourková