Oděvy v Řecku a Římě,

jak se vyvíjely několik století před naším letopočtem
a na začátku našeho letopočtu.

Rubrika    m ó d a   je tentokrát o oděvech, které se velmi liší od našich. Znáte je ze starých obrazů, z dějepisu a z knih. Jsou do nich zahaleny sochy z této doby. Všechna vyobrazení jsou nakreslena podle soch, antických nástěnných maleb a obrazů na nádobách. Kroj řecký i římský byl ve srovnání s naším oděvem prostý, sestával jen z jednoduchých a potřebných kusů.

Zvláště v Řecku vládnoucí mírnost ve všech oblastech života a smysl pro krásu se projevuje také na oděvu. Ten odpovídal také teplému počasí na tomto území.

Oblečení lidí té doby se dá rozdělit na roucha spodní a roucha svrchní.

Spodní oděv se v Řecku nazýval chiton, v Římě tunika.
Nejjednodušší chiton byl jen obdélník látky, který se po délce přeložil, na přeložené straně se prostrčila levá ruka, a na pravém rameni se cípy látky jednoduše svázaly, nebo spojily sponkou.  Tato strana oděvu se taky sešívala, takže vznikla jakási jednoduchá košilka. V nejjednodušším chitonu, jako jediném oděvu, chodili oblečeni ponejvíce otroci.

Chiton s rukávky nosili svobodní občané, kteří přes něj oblékali himation (Řekové), nebo tógu (Římané).
Délka chitonu bývala různá, buď jen po kolena sahající, nebo dlouhá se širokými rukávy. Chiton nosili muži, ženy, chlapci i dívky.

Ženy často nosívaly přepásané a do malebných záhybů nařasené dva chitony na sobě, kratší vždy na delším.

Římská tunika byla podobná řeckému chitonu, obyčejně sahala po lýtka, byla podkasaná pasem, buď bez rukávů, nebo s rukávy krátkými, ale i s dlouhými.   Existoval také jeden druh tuniky dlouhé a úzké, která byla domácím oděvem mužů i žen, venku ji nosili občané a vojáci pod tógou.

Znakem vyššího postavení občanů byla tunika s pruhem, většinou nachovým, táhnoucím se středem roucha od krku dolů, která značila stav senátorský, s jedním nebo dvěma úzkými pruhy byla znakem řádu rytířského. Podobně jako v Řecku se rovněž nosily v chladnějším počasí dvě tuniky na sobě, o císaři Augustovi se píše, že nosil až čtyři.

Svrchní roucha.
U Řeků nejobyčejnější svrchní roucho se nazývalo pallium, nebo také himation. Bylo obdélníkové, šířkou splývalo od krku dolů. Oblékalo se tak, že se jeden cíp přehodil přes levé rameno, levou rukou se přidržel, načež se zbylá látka ovinula přes záda od levé strany k pravé, (při čemž zahalila se pravá ruka), a nakonec se zbývající cíp přehodil přes levé rameno.

Někdy se ponechávala pravá ruka úplně zahalená.To se pokládalo za znamení skromnosti a slušnosti zejména u mladíků

Druhý způsob oblékání himationu byl ten, že jej ovinuli ne přes pravou ruku, ale vedli látku pod ramenem, pravá ruka tak byla volná a roucho bylo malebnější.

Ženy se odívaly podobným způsobemjako muži. Aby se oděv nesmekl, na cípy se našívaly třapečky s kulatým závažím, které byly pěknou ozdobou šatu. Svrchní ženská roucha se podobala palliu, byla vyšívaná a nosila se na slavnosti.

Krátký plášť na pravém rameni sepjatý nosili muži na cesty a do války. V jeho cípech byla opět zašita závaží.

Svrchní roucho u Římanů se nazývá tóga.

Tóga nebyla obdélníková, jako řecký oděv, ale tvaru elipsy. Oblékala se tak, že se nejdříve přeložila po délce, jeden konec se přehodil přes levé rameno dopředu, takže cíp splýval až na zem. Zbytek roucha se položil kolem těla pod pravou paži a vedl se přes prsa na levé rameno, kde se přehodil dozadu tak, že dosahoval až ke kotníkům

Upravit na sobě tógu bylo uměním, samotné přeložení elipsovité látky bylo důležité, nebylo totiž přeloženo v polovině, kraje neležely přesně na sobě, a tak vytvářely ozdobné, nestejné nařasení, ve kterém spočívala krása tógy. Často otroci již večer upravovalo pánovi tógu na příští den, používali k tomu zvláštních forem z prkének, nebo zašívali závaží na různá místa řasení.

Že se v takovém oděvu nedalo moc rychle pohybovat je samozřejmé. To se ovšem srovnávalo s římskou vážností a důstojností. Za starších dob se tóga nosila i na holém těle bez tuniky. Tógu směli nosit jen občané římští, jejich děti měly tógu s nachovým okrajem.

Římské paní se odívaly pallou z jednoho kusu na způsob tógy,  jiný způsob pally sestával ze dvou kusů, předního a zadního, které byly spojeny na ramenou, a pasem se přivazovaly k tělu .Zpravidla se sešily tyto dva díly od boků až na zem a oblékaly přes hlavu. Tento oděv byl velmi krásný, jak vidíme na obrázku z  římské vázy.

Do chladného počasí se nosily vlněné pláště, až později začali vojáci používat kalhot-spodků, které se dlouho považovaly za barbarský oděv.

Z těchto dob pochází podoba mnoha církevních rouch, například dalmatika, která se později vyvinula do různých podob.

Látky a úprava oděvů

.Roucha řecká byla ponejvíce vlněná, římská kromě vlněných i lněná. Tóga byla vždy z vlny. Tkaní látek se považovalo za samozřejmou povinnost dokonce i bohatých žen. Ze lnu i vlny dovedly utkat látky tenounké i hrubé. Z jednoho druhu bavlny (byssos) dovedly připravit jemné a téměř průhledné tkanivo, později se do Římské říše dováželo i hedvábí z Číny. Oblíbenou barvou Řeků i Římanů byla bílá. Kromě ní se však ženy i muži rádi oblékali do překrásně zbarvených látek, ozdobených také květy a pruhy .
Jen otroci museli používat barvy hnědé, černé a přirozeně zbarvené vlny a bavlny. Barvení látek bylo drahé, například k barvě nachové se užívalo různých mořských plžů. Ženám se tato barva dovolovala, avšak z mužů se směl nachem odívat jen císař. Podoby pestrých ženských chitonů se nám zachovaly na jihoitalských vázách.

         Na antických oděvech nebylo mnoho šití.V nejstarších dobách byla příprava oděvů jen záležitostí ženy, v pozdějších dobách se tkaním a šitím zabývali
i otroci.

Obuv.

V domě chodili Řekové i Římané bosi, po vstupu do domu obuv ihned odkládali. Nejstarší a nejprostší obuv byly jen podešve, které se řemínky přivazovaly k chodidlu. Hojnými řemínky se k noze připoutaly sandály, které měly i podpatek.

Mužskou řeckou obuví byly tak zvané krepidy, vojáci je nosili se silnými podešvemi, podbitými hřeby.

Jako lovecké se šily vysoké boty po kolena.

Ženské střevíčky byly z jemné kůže, obarvené různými barvami, často hedvábím a perlami vyšívané.

Na závěr: nedostali jste chuť upravit na sobě římský, nebo řecký oděv? Použijete-li dvě prostěradla sestehovaná na užší straně, možná se vám to podaří!