MÓDA od začátku našeho letopočtu

Po rozpadu Římské říše se o způsobu odívání a života nedochovalo moc zpráv.

Obraz této doby nám poskytuje archeologie. Sošky, šperky, zlomky maleb a užitkové předměty vedle zpráv kronikářů a spisovatelů římských jsou prameny znalostí o těchto nepokojných dobách a kočujících kmenech, které střídaly místo svého pobytu.
Oděvy germánských kmenů za dob stěhování národů.
Muži zřejmě nosili jednoduchý plášť sepnutý sponou, ušitý z vlněné látky, nebo z kůže. Ženy měly úbor ze lnu.Cornelius Tacitus v roce 98 n. l. o šatech germánů s dávkou opovržení píše: “Obecným, lidovým oděvem je plášť sepnutý sponou, nebo jen trnem, ve kterém tráví Germáni celé dny u ohnišť. Jen ti bohatí, kteří se chtějí odlišit od ostatních, nosí také spodní oděv. Nosí se i zvířecí kůže. V každém domě vyrůstají děti, nedostatečně oblečené a zanedbané…”

Drsné klima, nájezdy a bitvy kmenů utváří praktický oděv mužů – dlouhé kalhoty a praktickou halenu, které germáni převzali od římských legionářů. Ženy nenosily nohavice a jejich oblečení se začíná lišit od odívání mužů.
Umělecké předměty, sponky, přezky, náhrdelníky, jehlice a náušnice, často ve tvaru terčů dokládají, že i tento věk měl smysl pro krásu.

Byzantská móda,
která ovlivnila naši kulturu.

Byzanc představuje velkolepý způsob života. Odívání navazuje na římské i orientální tradice, a zároveň se zde projevuje střídmost a jednoduchost, které souvisí s křesťanským vlivem. Protikladem ke vzdušnému oděvu Římanů byl byzantský oděv.
Vliv Byzance se projevuje na všech evropských dvorech. Střih se odvíjí od římského košilovitého oděvu. Od druhého tisíciletí se oděv zužuje a prodlužuje, stává se jakýmsi tuhým krunýřem, a dokonale zahaluje lidskou postavu.
Nádherné látky byly bohatě zdobeny, protkávány zlatými nitěmi. Celý oděv téměř neprozrazoval tvar lidského těla, ženy nosily tuniku až po zem s dlouhými rukávy. Přes ni se oblékala kratší tunika bez rukávů. Přísný způsob křesťanského středověkého života na dlouhou dobu potlačil tvar lidského těla, který zahalil řasnatým těžkým rouchem.

Na mnoha uměleckých dílech jsou vyobrazeni nejmocnější byzantský císař Justinián (527-565) a jeho žena, slavná císařovna Teodora.

Románská epocha

Středověká románská móda je směsicí antických tradic, byzantských ozdob a detailů i “barbarských novinek”. Ženská postava je zahalena několika rouchy, spodní s úzkými rukávy, svrchní s rukávy širšími. Typickým znakem jsou příčné i svislé pruhy, lemy, které zdobí a člení oděv.
Vliv antického kroje postupně slábl. Oděv vládnoucí a poddané třídy se odlišoval materiálem a ozdobami, střihem byl zpočátku stejný.
Z kroniky Karla Velikého se dozvíme, že sedláci měli nařízeno nosit tmavé a nenápadné barvy.

Oděv 11. století se stává volnější. Ženský oděv se od mužského již zásadně liší. Muži nosili opásanou halenu, dlouhé kalhoty a koženou obuv po kotníky, nebo vyšší, do které se kalhoty zastrkovaly.
V této době jsou ještě oděvy vyráběny podomácku, ale už vznikají dílny a hotová práce se prodává na trzích.

Sponky, přezky, náhrdelníky, jehlice a náušnice jsou dokonale technicky zpracovány, navazují na antiku, využívají email a jiné zlatnické zkušenosti antické doby.

Na obrázku je královský románský oděv

Gotika

Románský oděv je nahrazován gotickým. Znakem gotiky je štíhlost a elegance nejen v oděvu. Podíváme-li se na architekturu, děje se s ní podobná proměna.
Těžké románské stavby se mění ve štíhlé, svisle členěné budovy, které vytváří dojem štíhlosti a lehkosti. (Například chrám svatého Víta v Praze. ) Stejná proměna se děje i v sochařství.
Gotický sloh vzniká ve Francii. Románský šat, který je podobný církevnímu rouchu, je vystřídán elegantnějším střihem, který se přizpůsobuje postavě. Módu ovlivňuje také rytířská kultura, a její nové estetické ideály. Chrabrý typ muže se zženšťuje, všechny kombinace barev jsou dovoleny.

Pracovní oděv na starém vyobrazení

Ženy nosily spodní a svrchní oděv. Spodní sahal po kotníky, měl úzké dlouhé rukávy, svrchní byl kratší s rukávy po loket, později se i ty prodlužovaly a rozšiřovaly, takže sahaly až po kolena i níže. Vdané ženy se přísně odlišovaly od svobodných především úpravou vlasů. Svobodné dívky nenosily pokrývku hlavu a vlasy měly upraveny do copů, nebo jim volně splývaly. Vdané ženy nosily roušky, závoje kapuce a šátky, na různé způsoby půvabně uvázané.

Jednoduchá a elegantní byla móda v Čechách          Pracovní oděv

Feudální společnost vrcholného středověku

charakterizují křižácké výpravy, rytířské turnaje a rytířské mravy. Italské obchodnické republiky přiváží do Evropy nádherné drahé látky, které si mohou dovolit lidé podle svého bohatství a postavení. V oděvu se zase začíná rýsovat tvar lidského těla, zdůrazňuje se štíhlá linie. Je to doba, kdy bohatí lidé si dávají obleky šít, v Evropě se rozvíjí řemeslná krejčovská výroba. Drahé látky jsou dobře zpracované, barevné a velmi pestré. Oděv chudých lidí je primitivně zpracovávaný podomácku. Pracující lidé nosili pouze spodní šat,v nepříznivém počasí plášť.

Cechovní krejčovská společenství se v našich zemích konsolidují během 14. století, definitivně byl krejčovský cech uznán v Praze roku 1318. Před tímto datem nemáme o krejčovství žádné dokumenty, protože krejčí své umění tajili.

V této době je už definitivní rozdělení oblečení domácího a společenského, světského a církevního. Rytířská doba dává velký význam ženě. Významným prvkem se stávala zdobnost oděvu, a to i mužského. Muži si kadeřili vlasy a holili tváře. Oděv mužů a žen byl v podstatě podobný, odlišoval se jen délkou, ženy nosily suknicovitý tvar až po zem, muži po kolena. Tepané opasky a knoflíky se stávají důležitým ozdobným prvkem, jakož i různé kovové tepané spony do vlasů pro svobodné dívky. Do těchto dob byla móda jen převážně užitkovou záležitostí. Do odívání proniká zdobnost, rozmanitost, zkrátka “paráda”.
Zde začíná móda v pravém smyslu, jako ji chápeme dnes.

Kolébkou této módy je Francie a Burgundsko. Oděvní móda připisuje velký význam pokrývkám hlavy, pro 14. a 15. století je typický henin, vysoký kuželovitý klobouk (až 75 cm) se závojem. Ženy nosí vlečky a závoje až k zemi. Oděv směřuje k přepychu, vymýšlejí se různé výstřelky, až je burgundský vévoda musel různými nařízeními zakázat.
Gotická móda je velmi rozmanitá. Do této doby se nikdy nevyskytlo tolik zákazů, nenapsalo se takové množství satirických veršů a humorných kreseb o oblečení, jako v této době.

Za zmínku ještě stojí obuv, která v nás vyvolá veselí. Špice bot měřila až tři délky chodidla! Někdy musela bát špice vyztužena a přivázána ke kolenu. Nařízení omezovala i délku chodidla obuvi. Princové a knížata mohli mít špici dlouhou dvě a půl chodidla, rytíři jen jeden a půl chodidla, bohatí lidé si směli prodloužit botu o délku chodidla, lidé prostí jen o polovinu stopy.

14.století je charakterizováno rozvojem měst a měšťanstva. Ženy soutěží v nádheře, bohatí měšťané napodobují šlechtickou módu, ale i šlechta někdy přijímá módu měšťanů. Prostý lid chodí v tunice a v kalhotách, plášti s kapucí, ženy nosí vypasovaný oděv, ovšem kratší, aby nepřekážel v práci. Funkčnost oblečení lidí, kteřípracují musí převládnout nad módou.

Víte, jaké byly nejstarší “módní časopisy? Byly to módní figurky z pálené hlíny, které demonstrovaly módní vzory. Byly vysoké 8 až 25 cm, velmi pečlivě vypracované a z Říma se vyvážely ve velkém počtu do všech jeho provincií. Mužské figurky se nikde nenašly.