MÓDA od začátku našeho letopočtu
Po rozpadu Římské říše se o způsobu odívání a života
nedochovalo moc zpráv.
Obraz této doby nám poskytuje archeologie. Sošky, šperky, zlomky maleb a užitkové
předměty vedle zpráv kronikářů a spisovatelů římských jsou prameny znalostí o
těchto nepokojných dobách a kočujících kmenech, které střídaly místo svého
pobytu.
Oděvy germánských kmenů za dob stěhování národů.
Muži zřejmě nosili jednoduchý plášť sepnutý sponou, ušitý z vlněné
látky, nebo z kůže. Ženy měly úbor ze lnu.Cornelius Tacitus v roce 98 n.
l. o šatech germánů s dávkou opovržení píše: “Obecným, lidovým
oděvem je plášť sepnutý sponou, nebo jen trnem, ve kterém tráví Germáni celé dny
u ohnišť. Jen ti bohatí, kteří se chtějí odlišit od ostatních, nosí také
spodní oděv. Nosí se i zvířecí kůže. V každém domě vyrůstají děti,
nedostatečně oblečené a zanedbané…”
Drsné klima, nájezdy a bitvy kmenů utváří praktický oděv mužů
– dlouhé kalhoty a praktickou halenu, které germáni převzali od římských
legionářů. Ženy nenosily nohavice a jejich oblečení se začíná lišit od
odívání mužů.
Umělecké předměty, sponky, přezky, náhrdelníky, jehlice a náušnice, často ve
tvaru terčů dokládají, že i tento věk měl smysl pro krásu.
Byzantská móda,
která ovlivnila naši kulturu.
Byzanc představuje velkolepý způsob života. Odívání navazuje na římské i
orientální tradice, a zároveň se zde projevuje střídmost a jednoduchost, které
souvisí s křesťanským vlivem. Protikladem ke vzdušnému oděvu Římanů byl
byzantský oděv.
Vliv Byzance se projevuje na všech evropských dvorech. Střih se odvíjí od římského
košilovitého oděvu. Od druhého tisíciletí se oděv zužuje a prodlužuje, stává se
jakýmsi tuhým krunýřem, a dokonale zahaluje lidskou postavu.
Nádherné látky byly bohatě zdobeny, protkávány zlatými nitěmi. Celý oděv
téměř neprozrazoval tvar lidského těla, ženy nosily tuniku až po zem
s dlouhými rukávy. Přes ni se oblékala kratší tunika bez rukávů. Přísný
způsob křesťanského středověkého života na dlouhou dobu potlačil tvar lidského
těla, který zahalil řasnatým těžkým rouchem.
Na mnoha uměleckých dílech jsou vyobrazeni nejmocnější byzantský císař Justinián (527-565) a jeho žena, slavná
císařovna Teodora.
Románská epocha
Středověká románská móda je směsicí antických
tradic, byzantských ozdob a detailů i “barbarských novinek”. Ženská postava je
zahalena několika rouchy, spodní s úzkými rukávy, svrchní s rukávy
širšími. Typickým znakem jsou příčné i svislé pruhy, lemy, které zdobí a
člení oděv.
Vliv antického kroje postupně slábl. Oděv vládnoucí a poddané třídy se odlišoval
materiálem a ozdobami, střihem byl zpočátku stejný.
Z kroniky Karla Velikého se dozvíme, že sedláci měli nařízeno nosit tmavé a
nenápadné barvy.
Oděv 11. století se stává volnější. Ženský oděv se od
mužského již zásadně liší. Muži nosili opásanou halenu, dlouhé kalhoty a
koženou obuv po kotníky, nebo vyšší, do které se kalhoty zastrkovaly.
V této době jsou ještě oděvy vyráběny podomácku, ale už vznikají dílny a
hotová práce se prodává na trzích.
Sponky, přezky, náhrdelníky, jehlice a náušnice jsou dokonale technicky
zpracovány, navazují na antiku, využívají email a jiné zlatnické zkušenosti
antické doby.
Na
obrázku je královský románský oděv
Gotika
Románský oděv je nahrazován gotickým. Znakem gotiky je štíhlost a
elegance nejen v oděvu. Podíváme-li se na architekturu, děje se s ní
podobná proměna.
Těžké románské stavby se mění ve štíhlé, svisle členěné budovy, které
vytváří dojem štíhlosti a lehkosti. (Například chrám svatého
Víta v Praze. ) Stejná proměna se děje i v sochařství.
Gotický sloh vzniká ve Francii. Románský šat, který je podobný
církevnímu rouchu, je vystřídán elegantnějším střihem, který se přizpůsobuje
postavě. Módu ovlivňuje také rytířská kultura, a její nové estetické ideály.
Chrabrý typ muže se zženšťuje, všechny kombinace barev jsou dovoleny.
Pracovní oděv na starém vyobrazení
Ženy nosily spodní a svrchní oděv. Spodní sahal po kotníky, měl úzké dlouhé
rukávy, svrchní byl kratší s rukávy po loket, později se i ty prodlužovaly a
rozšiřovaly, takže sahaly až po kolena i níže. Vdané ženy se přísně odlišovaly
od svobodných především úpravou vlasů. Svobodné dívky nenosily pokrývku hlavu a
vlasy měly upraveny do copů, nebo jim volně splývaly. Vdané ženy nosily roušky,
závoje kapuce a šátky, na různé způsoby půvabně uvázané.
 
Jednoduchá a elegantní byla móda v Čechách
Pracovní oděv
Feudální společnost vrcholného středověku
charakterizují křižácké výpravy, rytířské turnaje a rytířské mravy.
Italské obchodnické republiky přiváží do Evropy nádherné drahé látky, které si
mohou dovolit lidé podle svého bohatství a postavení. V oděvu se zase začíná
rýsovat tvar lidského těla, zdůrazňuje se štíhlá linie. Je to doba, kdy bohatí
lidé si dávají obleky šít, v Evropě se rozvíjí řemeslná krejčovská
výroba. Drahé látky jsou dobře zpracované, barevné a velmi pestré. Oděv chudých
lidí je primitivně zpracovávaný podomácku. Pracující lidé nosili pouze spodní
šat,v nepříznivém počasí plášť.
Cechovní krejčovská společenství se v našich zemích konsolidují během 14.
století, definitivně byl krejčovský cech uznán v Praze roku 1318.
Před tímto datem nemáme o krejčovství žádné dokumenty, protože krejčí své
umění tajili.
V této době je už definitivní rozdělení oblečení domácího a
společenského, světského a církevního. Rytířská doba dává velký význam
ženě. Významným prvkem se stávala zdobnost oděvu, a to i mužského. Muži si
kadeřili vlasy a holili tváře. Oděv mužů a žen byl v podstatě podobný,
odlišoval se jen délkou, ženy nosily suknicovitý tvar až po zem, muži po kolena.
Tepané opasky a knoflíky se stávají důležitým ozdobným prvkem, jakož i různé
kovové tepané spony do vlasů pro svobodné dívky. Do těchto dob byla móda
jen převážně užitkovou záležitostí. Do odívání proniká
zdobnost, rozmanitost, zkrátka “paráda”.
Zde začíná móda v pravém smyslu, jako ji chápeme dnes.
 
Kolébkou této módy je Francie a Burgundsko. Oděvní móda připisuje velký význam
pokrývkám hlavy, pro 14. a 15. století je typický henin, vysoký
kuželovitý klobouk (až 75 cm) se závojem. Ženy nosí vlečky a závoje až
k zemi. Oděv směřuje k přepychu, vymýšlejí se různé výstřelky, až je
burgundský vévoda musel různými nařízeními zakázat.
Gotická móda je velmi rozmanitá. Do této doby se nikdy nevyskytlo tolik zákazů,
nenapsalo se takové množství satirických veršů a humorných kreseb o oblečení,
jako v této době.
Za zmínku ještě stojí obuv, která v nás vyvolá veselí. Špice bot měřila
až tři délky chodidla! Někdy musela bát špice vyztužena a přivázána ke kolenu.
Nařízení omezovala i délku chodidla obuvi. Princové a knížata mohli mít špici
dlouhou dvě a půl chodidla, rytíři jen jeden a půl chodidla, bohatí lidé si směli
prodloužit botu o délku chodidla, lidé prostí jen o polovinu stopy.

14.století je charakterizováno rozvojem měst a měšťanstva. Ženy
soutěží v nádheře, bohatí měšťané napodobují šlechtickou módu, ale i
šlechta někdy přijímá módu měšťanů. Prostý lid chodí v tunice a
v kalhotách, plášti s kapucí, ženy nosí vypasovaný oděv, ovšem
kratší, aby nepřekážel v práci. Funkčnost oblečení lidí, kteřípracují
musí převládnout nad módou.
Víte, jaké byly nejstarší “módní časopisy? Byly to módní
figurky z pálené hlíny, které demonstrovaly módní vzory. Byly vysoké 8 až 25
cm, velmi pečlivě vypracované a z Říma se vyvážely ve velkém počtu do všech
jeho provincií. Mužské figurky se nikde nenašly. |