Vzpomínky na moře

Vrátili jste se od moře a dovezli si hrst mušlí posbíraných na mořském břehu? Pro někoho je to zcela nepotřebná věc, která doma zbytečně zabírá místo. Avšak když si lastury vyčistíte a pěkně uspořádáte, získáte pěkný dekorační předmět, který vám bude připomínat léto u moře.
   Lastury umyté ve studené vodě necháme uschnout. Pozor musíme dát na lastury plžů – různě zatočené ulity, do kterých se rádi schovávají raci poustevníčci. Vylovíme-li je z moře, obvykle hned nepoznáme, že mají uvnitř živého obyvatele. Tělíčko uhynulého raka při sušení silně zapáchá a taková ulita nám tedy nebude k ničemu. Proto se vždy přesvědčíme, zda jsou ulity bez živého obsahu. (Chce to jen trochu trpělivosti, ráček je zvědavý a po chvíli povyleze, aby zjistil co se děje a dolezl zpět k vodě.)
Co s lasturami doma?
Nejjednodušší a velmi efektní úpravou je pečlivé naskládání lastur do vázy, sklenky nebo misky z čirého skla, jejichž jedinou ozdobou je jednoduchý tvar.
Lastury také můžeme nalepit na pevnější desku, opatřit rámem a pověsit na zeď.
Drobné lasturky lze použít na různé ozdobné dřevěné krabičky, které jimi polepíme. To však již vyžaduje větší trpělivost, zručnost a cit pro vkusnou úpravu. Na krabičce se uplatní i v tenké vrstvě nasypaný, čistý jemný písek. Nakonec se celá krabička přelakuje bezbarvým lakem.
Děvčata si z drobných lastur mohou vyrobit letní korále, větší lastury nebo jejich zbytky (např. zajímavé úlomky, průřez ulitou) zase velmi pěkně vypadají na kožené šňůrce.
Jak vznikají lastury?
Lastury jsou pevné schránky, které obklopují, zpevňují a chrání tělo živočichů zvaných měkkýši. Tento název zcela vystihuje jejich typickou vlastnost. Měkké tělo měkkýšů je velmi zranitelné, proto si měkkýši vyrábějí různé lastury. Na povrchu těla mají takzvaný plášť, který vylučuje vápenaté a jiné látky, jimiž své tělo obalují. Výsledkem je pevná lastura.
Lastury lze rozdělit do dvou základních skupin. U mlžů je tvoří dvě misky, které jsou v jednom místě spojeny, takže se mohou otvírat a zavírat podle potřeby. Plži mají lasturu ve tvaru ulity. Ta může mít nejrozmanitější tvar, uzavírá se pevným víčkem.
Lidé si již v dávných dobách všímali krásy lastur a, stejně jako my dnes, je sbírali. Prázdné lastury, ale i živočichové v nich, pro ně měli velký význam.
Měkkýši byli snadným zdrojem potravy člověka ještě dávno předtím, než poznal použití ohně. Archeologické nálezy nám umožňují prokázat nejen, že lastury sloužily jako korále pro ženy, hrnce, misky na jídlo, naběračky, někde i k výrobě nožů. Nálezy lastur, které pocházejí ze vzdálených míst, v hrobech potvrzují staré obchodní cesty.
Velké ulity se ve starověku používaly jako hudební nástroje na způsob trubek nebo loveckých rohů. Často byly používány při náboženských obřadech. O jejich používání svědčí např. malby zobrazující bohy na antických stavbách a uměleckých předmětech.
Velmi atraktivní na lasturách je nejen vnější barevná kresba, ale také vnitřní perleťová vrstva. Perleti se vždy používalo ke zdobení. Vykládal se jí dokonce nábytek, ozdobné kazety a pod. Samotné perly byly a jsou i dnes ceněny jako materiál pro výrobu šperků. Perly se objevovaly i na královských korunách.
Ulity sloužily jako čarovné a ochraňující amulety, ulity zavinutců (penízkového a kroužkového) také jako platidlo. Byly malé, hladké a hojné, takže mohly dobře sloužit jako vyjádření hodnoty zboží při obchodě.
Tyto ulity pravděpodobně sloužily jako platidlo v Číně od 20. stol. př. n. l. do 6. stol. př. n. l., kdy byly vyměněny za kovové peníze, ovšem podobné ulitám. V některých zemích Afriky (např. Ugandě) se těchto ulit jako peněz používalo až do poloviny
19. stol. (např. kráva stála 2 500, koza 500 a kuře 25 kusů ulit). Cestovatelé v minulém století proto cestovali do zemí ve středu Afriky vybaveni dostatečným množstvím těchto ulit. Jako platidlo se ulity zavinutců samozřejmě nemohly používat v oblastech, kde se tito zavinutci běžně vyskytovali. To by pak stačilo jen posbírat si „penízky“ na břehu. (Časem by to ale vedlo k znehodnocení peněz – inflaci. Všichni by měli plno lastur a nebylo by za ně co koupit!)
Velký význam ve starověku mělo purpurové (červené) barvivo získávané z plžů ostranek. Jeho výrobou se proslavili Féničané. Barvivo bylo drahé, protože jeho výroba byla zdlouhavá a komplikovaná. Tekutinu, z níž se purpur získával, produkuje žláza v těle plže. Tato tekutina je bezbarvá až mléčná. Ponechaná na slunci se mění postupně na žlutou, dále zelenou, modrou a nakonec purpurovou. Získaná tekutina se dále ředila a vařila, odchylkami v procesu výroby se získávaly různé odstíny.
Obdobně jako Féničané vyráběli barviva z plžů také Keltové v oblasti Britských ostrovů a také Indiáni Střední Ameriky.
Cena barvy se promítla také do označení významnosti postavení ve starém Římě (šířka purpurového pruhu na tunice). Dnes se s touto barvou setkáváme na kardinálských pláštích.
Přeskočíme teď v čase trochu blíže k naší současnosti. V době renesance bylo sbírání lastur a vytváření dekorací z nich velkou módou. A tak vznikala řada dekoračních předmětů (pracovaly na nich např. urozené dámy), pokojová zátiší, květinové obrazy. Ulity zdobily celé pokoje nebo vznikaly celé umělé lasturové jeskyně.
Z té doby také pocházejí největší sbírky lastur. Určování druhů a zařazení do systému živočichů je však úkolem zejména dnešních biologů.
Nesporně však měli naši předci v něčem výhodu. V současnosti již nenacházíme taková množství nejrůznějších lastur jako dříve. Na početnosti měkkýšů se podepisuje znečištění moří i hrubé zacházení s produkty moře. Měkkýši jsou dnes často loveni a zabíjeni pro krásné schránky, které se pak nabízejí turistům. Sbírání prázdných lastur vyvržených mořem, jejich poznávání a vytváření ozdob je však pěkný koníček a samotné přírodě neškodí. Ochrana živé přírody musí být ale vždy na prvním místě.