DIAMANT - Kámen bohatství a prokletí
Loupeže, násilí, vraždy a neštěstí provází
lesklé kamínky - diamanty.
Jen zřídka čteme o tom, že by tento kámen někoho obšťastnil.
Možno je to proto, že majitelé těchto kamenů se jimi mohou potěšit jen tehdy, když
navštíví svůj trezor v bance, málokdy je mají doma. Mám na mysli opravdu drahé a
velké diamanty, ne ty malé, které zdobí prstýnky a náušnice, dědí se po
maminkách a babičkách, pokud jim je někdo neukradne.
Ale, pěkně od začátku.
Co je to vlastně diamant?
Jak vznikl?
Diamant je nejtvrdší minerál na zemi, v této vlastnosti o mnoho předčí další
velmi tvrdý kámen - corundum. Diamant vznikl vlivem ohromné teploty a tlaku z
jednoduchého krystalu uhlíku za sopečné činnosti v hlubinách Země. Nitro naší
Země zatím vědci nemohli prozkoumat. Nevíme, kolik diamantů leží v hlubinách. Jsou
známá jen některá naleziště těchto vzácných kamenů, nejvíce v Jižní Africe, v
Rusku a v Austrálii. Dobývají se stále další a další, ty největší jsou uloženy
do trezorů, menší stále zpracovávají klenotníci na šperky, a mnoho se jich
používá v průmyslu.
K těžbě diamantů je třeba mnoho úsilí. Jejich krása a vzácnost je vykoupena
těžkou prací dělníků v nalezištích. Jsou dobývány z velkých hloubek, někdy
několika kilometrových, a kvůli nim je třeba dobýt a přesypat mnoho zeminy. I na
dobrých nalezištích se musí přesypat a zpracovat asi sto tun zeminy na diamant o
váze sto karátů. Některé drahokamy jsou úporně hledány na povrchu, nebo
málo pod povrchem a jen někdy s úspěchem. Dobývají se ze dna oceánů, z útrob skal
i na pouštích.
Nalezené diamany zdaleka nevypadají tak, jak si je představujeme.
Surové diamanty se třídí podle kvality a velikosti.
Tak, jak obtížné je diamant dobýt, stejně těžké je vybrousit jej
do správného tvaru, jehož padesát osm ploch musí být naprosto přesných a
stejných, aby odraz světla byl co nejlepší.
Na diamantu se cení váha, správný tvar, výbrus, jeho vnitřní čistota,
čirost a taky barva hraje důležitou roli v jeho hodnocení.
Nejcennější jsou bezbarvé, čiré diamanty, časté bývají se žlutým nádechem,
růžové, ale i vzácnější zelené a modré.
Diamanty mají svoji totožnost, jejich vnitřní podoba je neopakovatelná. Ubroušením
se tato podoba nemění.
Největší diamanty mají i své jméno a historii. Například korunu královny Anglie
zdobí Velká hvězda Afriky. Tento diamant byl vybroušen z velkého Cullinanova
diamantu, nalezeného v roku 1905. Jeho váha byla přes 3000 karátů, a bylo z něj
vybroušeno devět větších a devadesát menších kamenů.
Velké množství diamantů se používá v průmyslu, kde se využívá jejich tvrdosti.
Průmyslové diamanty jsou pochopitelně horší kvality a brousí se jiným způsobem.
Většinou v každém nalezišti se nacházejí kvalitní i méně kvalitní kameny.
Nejvíce diamantů pochází z Austrálie, jsou však většinou průmyslové kvality.
Je zajímavé, že známé naleziště v Namíbii poskytuje ty nejkvalitnější
drahokamy.
Obchodníkům a klenotníkům způsobuje velké starosti přeprava diamantů, která není
bezpečná ani s ozbrojeným doprovodem a v opancéřovaných vozech. Snad lépe to
vyřešil jeden muž, se kterým se můj známý setkal při svém putování v
Austrálii. Asi třicetiletý Australan, bydlící ve staré maringotce vytáhl odněkud
staré tričko, které už dávno bylo bílé, rozvázel uzel na něm a ukázal hrst
drahokamů. I to je způsob, jak vlastnit drahé kameny.
Co je to karát?
Surové i broušené drahé kameny se již ve středověku prodávaly podle hmotnosti. U
cennějších z nich se odpradávna používalo zvláštní jednotky - karátu.
Má se za to, že název karát je odvozen od hmotnosti semene rohovníku obecného,
jehož plody - lusky se k nám dříve dovážely jako tzv. svatojánský chléb. Semen
rohovníku se již odedávna užívalo ke stanovení hmotnosti drahých kovů, neboť
hmotnost 1 semene svatojánského chleba je téměř vždy stejná - okolo 0,2 gramu.
Karát byl sice všeobecně užívanou jednotkou, ale
dlouho nebyl zákonem stanoven, protože nebyl přesně definován. Došlo dokonce k tomu,
že jednotka karát měla na různých místech různou hodnotu, kolísala od 0,197 gramu
do 0,216 gramu. Toto jednak vedlo ke zmatkům, jednak nákupem a prodejem kamenů na
rozdílných místech mohl někdo získat nebo naopak ztratit.
V roce 1907 byl ve Francii, Itálii a Německu zaveden tzv. metrický karát,
který má přesně 0,2 gramu. U nás jsme se jeho zavedení
dočkali v roce 1914 (tehdy ještě v Rakousko-Uhersku).
V polovině dvacátých let 20.století se karát stal skutečně
mezinárodní jednotkou.
Karáty používané k vyjádření ryzosti zlata a jeho slitin
jsou však něco jiného, než karáty, jimiž se měří hmotnost drahých kamenů.
Jeden karát ryzosti zlata značí jednu čtyřiadvacetinu zlata z celkové váhy
kovu.
Počet karátů zlata znamená, kolik čtyřiadvacetin z hmotnosti tvoří
ryzí zlato.
Má-li zlato 24 karátů, jde o ryzí zlato bez příměsí, je-li jen
dvanáctikarátové, je obsah zlata poloviční, druhá polovina je nahrazena např.
stříbrem, mědi a jinými kovy.
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
|