Stěhování, tahy, prostě migrace.

Cizí slovo migrace označuje stěhování např. živočichů, táhnutí z místa na místo. Je to víceméně pravidelný pohyb živočichů z jednoho místa na jiné, opakující se každý rok v pravidelných ročních obdobích anebo také jen několikrát nebo dokonce jen jednou za život (lososi).

Proč k migracím dochází?
Pravděpodobně se migrace vyvinula jako reakce na měnící se podnebí (ledové doby) nebo jinak sezónně se měnící životní podmínky. Migrační pohyby mohou napovídat, jak se měnilo vzájemné postavení kontinentů
Kteří živočichové migrují?

Nejznámější jsou pravděpodobně migrace ptáků. Již malé děti vědí, že někteří ptáci od nás na zimu odlétají, jiní zde zůstávají. Migrují však také savci (např. stáda kopytníků), ryby, ale také hmyz (např. motýli).

Podle čeho se při svých cestách živočichové řídí?
Jedním z činitelů, který ovlivňuje start migrace je délka světelného dne. U živočichů žijících v podmínkách, kdy se délka dne v průběhu roku téměř nemění, může start migrace spouštět začátek období dešťů nebo jiný popud.K orientaci používají různé smysly. Nejdůležitější je patrně zrak a čich, u vodních také chuť, vnímání zemské přitažlivosti a jiné.

Jak je to s ptáky?
Nejznámějšími cestovateli u nás jsou ptáci. Čím se tedy řídí ptáci a kam se vůbec na zimu stěhují?

Často se uvažovalo, že se ptáci na cestě řídí pouze podle Slunce nebo podle hvězd na noční obloze. Nyní se ukazuje, že možností je více a ptáci používají několik způsobů orientace. K prvním dvěma je nutno připočítat paměť. Nepodceňujme méně dokonalé živočichy, než jsme sami!   Ptáci, kteří již absolvovali cestu za teplem a zpět, si cestu zapamatovávají a k orientaci používají např. údolí řek, vysoké hory a pod. Orientace podle Slunce je však významná a dnes se vědci domnívají, že pomocí zvláštního útvaru uvnitř ptačího oka lze velmi přesně změřit polohu slunce a odvodit z ní směr pohybu. Dalším vodítkem pohybu může být i Měsíc, kromě toho vnímají magnetické pole Země. Bohužel, jak to přesně je, ptáci   nám to nepoví!
K nejvýraznějším stěhovavým ptákům patří vlaštovky, jiřičky a také rorýsi. Celé léto sledujeme švitoření nejprve ptačích rodičů, později ptačí mládeže, která se prohání vzduchem v divokých kruzích a prověřuje své letové dovednosti. Odlet těchto ptáčků bývá spojován se začátkem školního roku. Jakmile děti začnou chodit do školy, objevují se vlaštovky a jiřičky na drátech, dávají tušit, že se blíží den jejich odletu. Kam směřují? Jejich zimní domov je na severu nebo až na jihu Afriky. Na jaře se k nám vracejí do stejných míst a dokonce i na stejná hnízda, pokud jejich domovy z bláta vydrží přes zimu. Vlaštovky a jiřičky přes svou malou velikost jsou velmi obratnými a vytrvalými letci, kteří konají dlouhé přelety přes obrovské plochy vody a pouští. Bylo zjištěno, že jiřičky překonají Saharu ve velké výšce bez jediné zastávky. Podmínkou pro úspěšné překonání takovéto zátěže je dostatek síly, již získají během letního pobytu u nás s nepřetržitým krmením. Jakmile se začne ochlazovat a hmyzu v ovzduší ubývá, je to signál, že je nejvyšší čas k odletu. Pokud se z nějakého důvodu množství hmyzu během léta sníží, hrozí při přeletu velké ztráty zvláště mezi dorůstajícími mláďaty.

Kdy a jak tedy odlétají? Někteří ptáci nečekají na začátek chladných dnů, ale odlétají už na konci července. Jiní, pokud mají dostatek potravy, mohou odlétat až začátkem září. (Zkuste si zaznamenat, kdy utichly vlaštovčí a jiřiččí zpěvy u vás.) Do nového domova trvá cesta 5-6 týdnů. Během ní ptáci ve velkých hejnech ve dne létají a chytají potravu, v noci odpočívají v bažinatých oblastech ukryti v rákosí. Let nad Saharou je pro ně velmi vyčerpávající.

Jinými ostře sledovanými stěhovavými ptáky jsou čápi bílí. Zvláště je očekáván jejich jarní přílet, kdy se na obloze objeví skupinka dlouhonohých letců, kteří krouží nad krajinou a hledají své hnízdiště. Čápům lidé již léta pomáhají s hnízdy na starých komínech apod. Před odletem se čápi často shromažďují např. na polích. A pak najednou jsou pryč. Čápi z Evropy, podobně jako jiní ptáci cestující do Afriky, volí více cest do „teplých krajů“. Čápi ze západní části Evropy volí cestu přes Španělsko, Gibraltarský průliv do západní Afriky, zatímco čápi z východní části Evropy cestují nad Tureckem do východní a jižní Afriky. Je zde jasně vidět, že se vyhýbají velkým vodním plochám a vyhledávají tedy možnost letět přes co nejmenší vodní plochy. Nad velkými vodními plochami totiž chybějí teplé stoupající vzdušné proudy, které je vynášejí do výše a umožňují bez velké námahy plachtit do velké vzdálenosti.

Ptáci, jejichž hlavní potravou je hmyz nebo jiní živočichové, nenacházejí v zimě u nás mnoho potravy. Pokud nejsou přizpůsobeni i ke sběru semen, která naše příroda v zimě poskytuje, táhnou od nás na jih. Naopak ptáci ze severu a východu Evropy nacházejí u nás v zimě příhodnější podmínky, než na severu, takže táhnou na zimu k nám to jest pro ně „do teplých krajin“. Objevení se prvních hejn havranů na podzim zvěstuje příchod zimy. Stejně stěhovavé jsou i kavky, drobnější černí ptáci s šedou hlavou a „poťouchlým okem“.

Různé populace jednoho druhu mohou být stěhovavé nebo stálé. Někteří ptáci táhnou v noci, a proto jejich tahy projdou bez povšimnutí (pěnice, drozd atd.). Naopak nápadné tahy známe u volavek, čápů, hus, kachen apod. V měnícím se světě lidí, kde stále více ubývá přírody a přibývá lidských sídlišť, se ptáci často přizpůsobují novým podmínkám. To se projevuje i v migraci ptáků. Stále více stěhovavých druhů zůstává přes zimu např. ve městech, protože zde nachází dostatek potravy. To platí především o kachnách divokých a labutích. Krmení ptáků je oblíbenou zábavou na nedělní procházce. Jakmile však přijdou tuhé mrazy, které způsobují zamrznutí ptáků v ledu, je zde problém, který by v normálních podmínkách nenastal. Také např. populace kosů ve městech jsou stálé, zatímco kosi domovem z lesa se stěhují.