Myší díry v Praze

 
      Naši předkové mínili myší uličkou uličku takovou, která byla úzká, slepá, neschůdná a dobrá leda tak pro myši. Také takovéto pojmenování, jako mnoho jiných, je odpozorováno z každodenní skutečnosti. J
Japonský diplomat a úředník, jenž žil nějaký čas v naší zemi a naučil se poměrně dobře česky, napsal svému příteli do Prahy:
"Pracuji na ministerstvu, které je v ulici Kasumigaseki". Kdo umí japonsky, snadno si přeloží, že náš milý Japonec je zaměstnán v Myší ulici. A pokračuje: "Jsme tady totiž všichni kancelářské myši." (Dočetl jsem se v LtN.)
    Myší dírou je v Praze neoficiálně nazývána dnešní ulice Pod Bruskou. V těchto místech nechal původně křivolakou stezku a cestičku rozšířit na schůdný a sjízdný úvoz generál Albrecht z Valdštejna. Úvoz, jako by naznačoval cosi o samotné povaze válečníka. Šel čelem proti skále a zůstala po něm průrva, jako když vystřelí z děla. Uličku uvozuje honosný hotel Hoffmeister, jehož název právem připomíná českého spisovatele, malíře a karikaturistu Adolfa Hoffmeistra (1902 - 1973), jenž v ulici bydlel. Dál už jsou jen široké stupně směrem vzhůru, milosrdná a příjemná zeleň stromů a keřů, které zpevňují strmé svahy, a hluk Chotkovy frekventované silnice, jenž sám o sobě je dostatečnou zárukou, že jestli se jakýkoli živý tvor hodlá zdržovat někde poblíž, rozhodně to nebudou myši.          
Východní stranu Anežského kláštera tvoří Klášterská ulice. Pojmenování netřeba vysvětlovat. Anežský areál zůstal pro naše štěstí i potěšení zachován, zdaleka ne však jeho okolí. Kdysi se ulička jmenovala podle blahoslavené abatyše klarisek Anežská. Na obrázku malíře Františka Žáka z roku 1927 je ještě vidět uličku, která velmi připomíná tu na Pražském hradě, kde se mačkají k sobě domečky jako v pohádce, a za nimi jsou při zdi vysoko vyčnívající komíny. Malebná ulička pobřežní čtvrti Na Františku jako vejce vejci podobná té Zlaté na Pražském hradě už neexistuje. Byla zbořena v rámci ozdravění Josefova a Starého Města. Na jejím místě stojí od roku 1932 ministerstvo. Ministerská budova zůstává, jenom ministři se střídají. Zmiňuji se o této uličce, jak jistě milý čtenář pochopil, z toho prostého důvodu, že i ona brzy po svém vzniku někdy v 16. století získala si název Myší díra. Tady v ulici stával dokonce dům, jemuž bylo přisouzeno stejné pojmenování, avšak netěšil se valné pověsti, přebývaly prý v něm dívky povětrné.
V domě,kterému zde říkali "Myší díra" byla to prý pověstná svůdnice Alena. Každopádně udrželo se v ulici pojmenování Myší díra až do 19. století. Ještě o jedné uliční soutěsce musí být řeč, aby výčet myších děr v Praze byl soustavný a úplný. Byla to ulička, která vedla z Jungmannova náměstí k dolní části náměstí Václavského. Tramvaje jezdily dnešní ulicí 28. října, avšak pěšky chodilo se souběžnou "myší dírou". V roce 1974 byli obyvatelé přilehlé soutěsky odstěhováni, aby mohla být úspěšně zahájena výstavba metra. Kdyby někdo z čtenářů začal nabývat dojmu, že už několik set let je veden v Praze boj s myšmi, nechtěl bych mu to rozhodným způsobem rozmlouvat. Vždyť přestěhováním našich různých institucí, úřadů a kanceláří do jedné a téže historické oblasti Prahy můžeme se brzy dočkat nejen nějaké "myší ulice", ale budeme se moci pochlubit celou "myší čtvrtí".
Jen jsem zvědav, bude-li mít některý z našich vysokých diplomatů či úředníků tu odvahu a ten správný smysl pro humor, až bude psát svému příteli do Japonska.

Antonín Ederer,
písař Starého Města pražského