POHLED NA ŽÁKY V TOMTO ŠKOLNÍM ROCE

Prvního září, jako každoročně se zeptali reportéři rozhlasu dětí, jak se těší na školu. Odpovědi naznačují, že s naší školou opravdu není něco v pořádku. Na školu se už netěší ani prvňáčci, to je alarmující. Jen výjimečně se někteří těší na tělocvik a na to, jak budou s kamarády o přestávkách „blbnout“!

Přestavme si dospělého člověka, který jde do nové práce, která se mu nelíbí. Je jasné, že podle toho bude ta práce vypadat. Kdo za to může? Čekali bychom, že človíček, který přijde poprvé do školy, bude ohromen změnou, která by byla nutná pro jeho nové zaměření. Skutečnost je taková, že najde třídu s hračkami, obrázky, kobercem jako v mateřské škole, na který si budou sedat i při výuce, často se sejdou s kamarády z mateřské školy. Snad bude v té škole dost legrace, ne? Až na to učení...

S módními seznamovacími pobyty žáků středních škol je to podobné. Školní rok opět začínal zábavou. Žáci se setkali s kamarády a dokonce někde si potykali s třídním profesorem. Myslím si, že rozumný dospělý člověk si jen výjimečně tyká s někým, koho vidí po prvé. To, že takový pobyt stojí okolo dvou tisíc? Opět užitečné peníze do vzdělání?

Zábavné musí být přímo učivo, ne zábava okolo!

Rodiče prvňáčka většinou nepřipravili na to, že jej bude čekat zajímavá „práce“, ne zábava. Politici by měli podporovat důvěru veřejnosti v učitele. Média by neměla nahlodávat vztah dětí k učení. Jak často slyšíme, že ten nebo onen herec, sportovec ve škole propadl, měl zhoršenou známku z chování a teď o tom hrdinsky mluví. Je to přece „celebrita! Co na tom, že ani celebrita z řad herců neumí správně česky. Článek v tisku s nadpisem „Vyzrajte na matematiku“, rady, jak u zkoušky taktizovat... nepřispívá k dobrým vlastnostem dětí. Žáci by měli vědět, že nic nedoženou čtrnáct dní před zkouškou, jak jim říkají propagační materiály školení a testů, ovšem musí jim to být jasné od počátku školní docházky, nebo studia.

Důsledek výše uvedených skutečností je, že úroveň žáků u nás se snižuje, zatímco na východ od nás se zvyšuje, bez ohledu na to, že země třeba nemá přírodní zdroje. Věnují pozornost nadaným žákům a dosahují vynikající výsledky ve vědě. Mají dobře spočítané, že peníz, vložený do vzdělání (nikoliv do úřadování a byznysu) se několikanásobně vrátí. V těchto zemích vztah rodičů ke škole a učitelům se podstatně liší od našeho. Rodiče učí děti respektu ke škole a učitelům. Politici to zřejmě považují za normální a nekladou překážky v podobě nesmyslných počinů. Prvňáček jde do školy s plnou vážností k učení a ví, že to bude jeho „práce“. Tento fakt je velmi podstatný pro jeho úspěšné studium. Podívejme se na vietnamské děti. U nás je jich přes deset tisíc. Jejich rodiče často neovládají češtinu, nemohou dětem pomáhat, děti si pomáhají navzájem (obyčejně starší sourozenec mladšímu). I přes počáteční jazykové bariéry jejich prospěchový průměr na základních školách je 1,3 a na středních školách 1,7. Na vysokých školách hodně z nich vystuduje s červeným diplomem. Jejich rodiče často neovládají češtinu, nemohou dětem pomáhat, děti si pomáhají navzájem (obyčejně starší sourozenec mladšímu). To všechno dělá správná atmosféra pro výuku dětí, vhodný přístup rodičů a společnosti.

Žákům poznání, že učení je zajímavé a musí se učit pro sebe.

Učitelům klid k práci a podporu veřejných činitelů a politiků.

Rodičům radost z dětí.