Řízení největší firmy v ČR

Jak se zachází se školstvím?

Propojená soustava škol je bezpochyby největší „firmou“ ve státě. Týká se všech občanů a je provozovaná z jejich daní. Podívejme se na její řízení

Mezinárodní výzkum TIMSS prokázal zhoršování výsledků českých žáků v matematice, a o úrovni školství svědčí jasně náš maximální propad ve srovnávacích testech naší mládeže v rámci EU.

Celkové politické klima ve společnosti není vstřícné školství a vzdělanosti. Mnohé problémy se řeší cestou nejmenšího odporu. Například : Nejde vám matematika? Zrušíme ji!

Jenže děti teď školou povinné a ty menší na to velmi doplatí. Pro jejich život bude podstatné uplatnit se na trhu práce, vyniknout vlastními silami.

O úrovni školství svědčí jasně náš maximální propad ve srovnávacích testech naší mládeže v rámci EU. Myslím si, že je to dost velká ostuda pro ČR, která byla v minulosti zemí technicky vzdělaných lidí. Bez koncepce politici volali do země dělníky z jiných zemí a stačí balanc na trhu práce a neví se, co s nimi.
Myšlenka nematurovat z matematiky je nešvar, dovedený do důsledku. Matematika učí přemýšlet, logice a disciplině, vlastnostem potřebným ve všech oborech, nejen technických.

Nedostatek technických kádrů už markantně projevuje, paradoxně v době, kdy technické vzdělání zasahuje i do oborů, které byly považovány za humanitní. A co bude to množství manažerů, kteří vycházejí ze škol, manažerovat?

Politici jsou rozhádaní o své postavení a jen rozdělují tu hromádku peněz, která ještě zůstala. (Výraz přerozdělování je roztomilý, ne?) O to, aby hromádka peněz narůstala se však nestarají. Neuvědomují si, že školství je největší firma ve státě a v konečném důsledku vlastně jediná, která buduje základ příštího bohatství národa.

Všichni víme, jak úředníci zacházejí s touto zemí. Zatímco neschopnost u jiných pracovníků se trestá ztrátou místa, náhradou škody, u nich je to jen „pochybení“. Škody, zaviněné pochybením, jsou obrovské a nikdy je neplatí ti, kdo je zavinili. Často slyšíme, že město v tomto případě zaplatí pokutu. Co je to město? Vždyť to jsou občané a tato pochybení se platí z jejich daní.

Stačí, aby dočasně ubylo žáků, škola se ruší a učitelé propouštějí. Zrušením školy unikají hodnoty, někdy materiální, ale vždy morální. Přemýšlí “rušitelé“ o tom, že za málo let žáků přibude a vybudovat dobrou školu se vším všudy stojí hodně námahy i prostředků?

Co je konkrétním přínosem nepřehledných zástupů úředníků, kteří se zabývají školou? Jejich práce je navíc ještě zčásti zahalená utajením. Práce učitelů je jasná a dá se dokázat. Za rok se tolik a tolik dětí naučí číst, počítat a jiné potřebné věci. Měla by být samozřejmostí jejich podpora.
Úřednický aparát se rozrůstá, prostředky na vybavení jejich kanceláří jsou nemalé. Ředitelé škol mají problémy, za co koupí ty obyčejné židle do třídy. O moderních interaktivních tabulích, tak prospěšných pro výuku, mohou mnozí jen přemýšlet.

Zhodnotil někdo výsledek toho, že kompetence vložené ministerstvem na obce vyústily v nerovné poměry na školách? Jsou obce bohaté a chudé, proč se to musí projevit na dětech?

S miliardami se zachází poněkud divně, slyšíme, že tolik a tolik jich padne na ucpání někým zaviněné díry - sanace bank, nesmyslné sportovní záležitosti, sloužící malé skupině lidí, atd. - a spočítal někdo, že vybavit školy velmi užitečnými interaktivními tabulemi by byla oproti tomu směšná částka? Proč se zde nevolá po vzorech jiných zemí, kde se staly už samozřejmostí?

Všichni máme ještě v paměti akci, spíše aféru INDOŠ (internet do škol)... která stála 4 miliardy. Umíme vypočítat, kolik by dostala každá škola na počítačové vybavení, když středních škol je známý počet?My ano, ale někdo jiný ne. Asi úředníci, zabezpečující akci nematurovali z matematiky.

Ředitelé škol jsou lidé vzdělaní a určitě by dovedli za tyto peníze počítače nakoupit sami bez doporučené společnosti, která měla tuto akci Indoš zabezpečit.…. A to bez těch obrovských průtahů, úřadování v rámci ČR, porad, školení, jejichž efekt uletěl.

To jsou ty hospodářské záležitosti, ale jak se zachází na nejvyšších místech se vzdělávacími problémy? Vidíme jen snahu vtěsnat všechnu činnost učitelů do zbytečných formulářů, jistě pracně vymyšlených, kontroly, inspekce, zkrátka ovládat školu, učitele a ředitele, kontrolovat, vnucovat postupy. Z mé mnohaleté práce učitelky na školách mohu zodpovědně říci, že ani jedna inspekce, kterou jsem zažila, nepřinesla nic pozitivního!!! Jen ztracený čas učitelů, který by mohli využít efektivněji. Kvalita školy se nakonec projeví v uplatnění a výsledcích jejich žáků. O tom se veřejnost dozví zcela jistě.

Mnoho let učitelé věděli, že se musí změnit osnovy. Pomalá činnost školských úřadů posléze vyústila v samozřejmý závěr, že se o to nakonec musí postarat ředitelé a učitelé. Oni je jen zkontrolují. Ukázka alibizmu.

Že se naše země stává chudší a chudší, o tom není sporu. Narůstá státní dluh i nespokojenost obyvatelstva.
Občané některých vyspělých zemí i bez přírodního bohatství si získali mezi ostatními zeměmi lepší postavení.(Japonsko, Izrael) Díky svému vzdělání, rozumovým schopnostem, nikoliv silou svých paží dobývat svůj chléb.

Pro naši zem, jejíž přírodní bohatství je v podstatě promarněno, není východiskem ani cestovní ruch, který by devastoval lanovkami a stezkami pro horská kola poslední neporušenou přírodu. Není řešením, aby se dále vyčerpávaly poslední zbytky přírodního bohatství, ani prodej cenných nemovitostí, nebo provozů. Na památky není dost peněz. Podtrženo, sečteno – naše republika bude destruktivně spotřebovanou atrakcí, nevhodnou ani pro turisty.

Podpora školství, moderních technologií a těch odvětví, které nekladou požadavky na materiální podstatu výroby, je nejlepší alternativou, jak zvýšit bohatství země.
Peníze uložené do školství se dlouhodobě zúročí, na rozdíl od těch, které jsou vloženy do staveb, jimiž se země nebo politici mohou jen chlubit (nebo také utrpět ostudu - jako EU entropa).

Škola je nakonec největší a nejdůležitější firmou ve státě, nezasloužila by si podporu, jako mnohé jiné?

Hana Daňková,
autorka výukových programů Chytré dítě