OHLÉDNUTÍ ZA MINULÝM ŠKOLNÍM ROKEM

V minulém školním roce se uskutečnilo mnoho převratných událostí a změn ve jménu zvýšení úrovně vzdělanosti. Marně bychom však mezi nimi hledali změnu takovou, která by k tomuto proklamovanému cíli skutečně směřovala.

Tisk, média, web MŠMT hýří slovy dříve nepoužívanými, jako projekty, pilotní i nepilotní, dotace, testy, výběrové řízení na věci, které šly dříve i bez něho, mnoho diskuzí, být, či nebýt. Nakonec být, bez ohledu na zdravý rozum...
Školství ovládají firmy, komerce, nikoliv chytrost, vzdělanost a dobré vzory. Jak jinak vysvětlit, že v tisku se nabízí určité testy za cenu do 200 Kč, ale zároveň „ pro ty, kdo chtějí obětovat více za 500 Kč“. Přímo nevkusné. Dětičky, které na to máte, můžete být o 300 Kč chytřejší – i tak se dá věc vysvětlit. Nabízí se, povinně na některých školách, drahé pomůcky, speciální tužky, pastelky a jiné drahé vybavení pro prvňáčka, pro kterého je důležitá učitelka, tužka a sešit. A svačina.
Také novinka – seznamovací pobyty žáků mimo domov jsou finančně náročné pro rodiny s více dětmi. Myslel někdo na to, jak velmi toto všechno zatíží rozpočet rodiny? I tady může být základ šikany, ne všechny děti mohou mít to, co jiné. Tyto „vymoženosti“ nemají nic společného se zvýšením úrovně výuky.

Mnoho diskuzí o školství končí tak, že nejsou peníze. Bodejť by byly. Výroba silně omezená, nezaměstnanost a peníze se přesouvají na zbytečnosti. Pokud se v rodině nedostává peněz, vynechávají se zbytečné výdaje. Kéž by tomu tak bylo v našem státě, na našich ministerstvech.

Podíváme-li se na internetu na strukturu MŠMT, máme dojem, že se díváme na strukturu řízení aspoň poloviny zeměkoule, ne na jedno odvětví desetimilionového státu, které mnoho svých dřívějších činností odevzdalo obecním a krajským úřadům. Navíc přibyli i pracovníci pro styk ministerstva s obcemi.
Bylo by zajímavé porovnat počty pracovníků ministerstva dnes a před 20 lety, kdy se ministerstvo staralo o celou nerozdělenou Československou republiku, včetně odborných záležitostí, pomůcek atd. Nejde jen o nesmyslně rozrostlý počet pracovníků, patří k tomu zařízení, údržba budov, energie...

Teď můžeme pochopit následující výrok Číňana, který není vtipem, ale skutečností. Návštěvník z ČR na Expo se bavil s Číňanem, který se zajímal, kolik obyvatel žije u nás.
„Deset milionů“
“Já se neptám na vaše město, ale na váš stát“, řekl Číňan.
„Deset milionů“, zase odpověď.
„A vyplatí se takový stát?“
Skoro bychom dali Číňanovi za pravdu.

Ze své zkušenosti tvrdím, že o školství se v minulosti starali většinou odborníci, ne firmy a úředníci, jako dnes. Je sice pravda, že politici nevhodně zasahovali do práce odborníků, ale z toho by se dnes politici mohli poučit. Je známo, že úřednický aparát by si vystačil sám se sebou a byl tím plně vytížen. Když k tomu přidáme množství firem, které se účastní na celém procesu ve školství, tak opravdu nezbývají další peníze na to, k čemu by měly sloužit. Škudlí se na platech učitelů, kolik hovorů v poslední době bylo o tom, že sníží platy školníků, kuchařek...
Dotační programy hýří opět množstvím slov - výběrová řízení, metodika o ničem,
zbytečné semináře, pod kterými bychom marně hledali konkretní přínos pro děti. Opět se nich účastní firmy, které pochopitelně odčerpávají mnoho financí z těchto zdánlivě „bohulibých“ projektů samy na sebe.

Státní maturity.

V době ekonomické recese velký hazard se stovkami milionů korun, na který se nabalují další a další společnosti. Je to pro ně velký byznys o tom není pochyb. Předem uvedu, že nejsem proti státní maturitě. Ale je to iniciativa od konce, opět nesystémová činnost. Pro studenty naprosto bez kladného efektu. Po 12 letech volnosti škol v učebních osnovách najednou pro všechny stejné zkušební testy, které se vůbec netýkají nějakého vědění, (stupidní otázky v češtině a jejich nejasné odpovědi, otázky s nejednoznačným řešením atd.). Žáci si mohli zvolit snadnější nebo náročnější způsob maturity – výsměch. Jaká tedy je skutečná hodnota maturity? Jde jen o ten kus papíru? Proč jej nedat všem studentům na závěr jakéhokoliv studia?
Navíc to, že ostré státní maturity se objevily volně ke stažení na internetu, představovalo vážné narušení objektivity státní maturitní zkoušky.

Maturita nanečisto - neseriozní počin, který jen zvířil hladinu ve školách na hodně dlouhou dobu
a prakticky celá maturita způsobila na školách zmatek a zabránila plynulému a klidnému vyučování v posledním ročníku školy. Mnoho ztraceného času, který měl být věnován systematické výuce.

Testy

Na stránkách ministerstva a v tisku se studentům nabízelo množství testů - opět z „výroben“ firem. Studenti v nich hledali záchranu. Testy nic seriozně nenaučí. Výuka pomocí testů popírá základní zásady pedagogiky. Kde je systém, logika, kde je to požadované pedagogické mistrovství učitelů?
Výuka každého předmětu musí mít systém. Správné studium si můžeme představit jako strom
s pevným kmenem, z něhož vyrůstají silnější, pak slabší větve a teprve lístky. Děti si musí osvojit podobu kmene s větvemi. Při dalším poznávání a studiu žák už sám ví, na kterou větvičku zavěsí lístek dalšího poznatku. Není důležité, jestli žák umí všechny vzorce, jestli vypočítal mnoho příkladů. Podstatné je porozumění učivu, jeho zařazení do systému znalostí. Zvláště dnes, v době rychlého nárůstů poznatků a informací. Hledáme-li určitou věc, je snadnější, když víme, ve kterém šuplíku se nachází. Stejně je tomu u zkoušek žáků a studentů. Otázka zkoušejícího musí u studenta vyvolat ihned „šuplíček“, ve kterém se odpověď nachází. Pak bude snadná jeho odpověď. Už Komenský zdůrazňuje postup od známého k neznámému. Učení se podle testu je toho opak a ztracený čas.

Test, učení se otázkám, nebo matematickým příkladům se dá přirovnat k hromadě listí, napadaného pod stromem. Napadané listí i vyřešených příkladů a vědomostí je bez systému prakticky nezapamatovatelné a způsobí jen obrovský zmatek, stresy maturantů nebo žáků před zkouškami .
Ti se mohou se otázky naučit ( s velkým úsilím), u zkoušky vyhledat pomoc taháků, ale takové vědomosti rychle z hlavy vyšumí. Napadané listí nikdo na strom nevrátí, takové roztříštěné, neuspořádané vědomosti bez systému jsou bezcenné.

Bohužel nadřízené orgány upřednostňují tento způsob výuky a přímo znemožňují svým počínáním seriózní získávání vědomostí žáků ustavičnými zásahy do výuky, co se týče obsahu i organizace. Rovněž nevytvářejí vyhovující prostředí pro učitele

CO NÁS ČEKÁ V TOMTO ŠKOLNÍM ROCE?

Na obzoru jsou smlouvy s rodiči.

Prevenci problematického chování žáků vždy učitelé řešili ve spolupráci s rodinou a jinými institucemi, nic nového. Úkoly a závazky pro učitele či vychovatele, rodiče i samotného žáka byly samozřejmé a vyplývaly ze školního řádu. Z různých nařízení a ze školního řádu se stal neřád různými zásahy v omezování učitele a ztrátou jeho podpory ve společnosti.
Je jen směšné, že teď se na to budou dělat smlouvy. Opět důkaz zanedbaného vztahu veřejnosti a celkové společenské a politické atmosféry, která nepodporuje učitele v jejich samozřejmých snahách vypořádat se s problematickými žáky. Někdo si teď bude ohřívat polívčičku velkého objevu. Jen se divím, proč se některé školy přihlásily na pilotní ověřování prý nové metody. Stačilo by podporovat autoritu učitelů a nezlehčovat jejich konání v problémech se žáky, jak se to děje. Celostátně poopravit některá nařízení a rozšíření pravomocí učitele by bylo žádoucím činem. Pak bychom ty importované zázračné metody nepotřebovali.

To mi připomíná situaci, kdy na dopravní školu přišli z jednoho státu přednášet o „převratné novince“ , že doprava kazí životní prostředí. Bohužel představitelé předmětné školy s úctou poslouchali a nutili i ostatní učitele zúčastnit se konference a zbožně naslouchat přednášce vyslanců. Ti se zřejmě domnívali, že naši učitelé právě slezli se stromů, nebýt jednoho odvážného, který se přihlásil do diskuze a řekl, že všechno, co nám přednášející zvěstovali, učíme dokonce ve speciálním předmětu a škola vydala knihu a skripta s touto tematikou, které jim rádi věnujeme.

Připravuje se testování žáků 5. a 9. třídy (dokonce se uvažovalo - nebo uvažuje- také o srovnávání dětí v mateřských školách). To opět představuje výběrové řízení na firmu, která připraví testování po odborné a technické stránce. Jistě ne zadarmo. Testy by měly zkoumat, zda žáci dosáhli určitého standardu. Tedy toho, co má žák umět.

Ministerstvo tak chce zastavit propad znalostí českých dětí. Opět finančně náročný úřednicko- nesmyslný výplod ministerstva, protože standard není určen. Prý má vyplynout z testů. Standardy, co se mají žáci naučit, se vždy vyvíjely s dobou, sledovaly společenskou a technickou vyspělost. Stačilo by příznivější politické a společenské klima a zcela jistě by se standardy se vyvíjely žádoucím směrem ke zvyšující se úrovni vzdělání, což historicky k naší zemi patří.

Pro žáky každé testování znamená nervozitu, pro učitele narušení výuky. Předpokládá se rozšíření sítě školních inspektorů. Ze své dlouholeté činnosti na různých školách mohu s jistotou říci, že žádná inspekce nepřinesla žákům užitek. A o to přece jde! Měla bych se na základě této zkušenosti domnívat, že teď tomu bude jinak? Bude se ve škole učit podle toho, co firmy připraví v testovacích otázkách? Dovedou roztříštěné otázky postřehnout kontinuitu ve vědění v každém oboru?

Nový druh písma Comenia Script, které se má v tomto školním roce zkoušet na některých školách vzbuzuje opodstatněný odpor a jen velmi málo nadšení. Co by asi na to Komenský, že zneužili jeho jméno? Ke komu by se přidal? Údajně bude žákům usnadňovat psaní. Ale je nutné dnešním vyspělým dětem stále něco usnadňovat? Toť otázka.

Všechny tyto události byly odstartované špatnými výsledky českých žáků v porovnání s jinými zeměmi. Ani v největší fantazii neobjevíme náznak toho, že by některá z nich znalosti českých žáků prospěla. Dětem zbývá zas jen to poctivé studium, vylepšené vymoženostmi dnešní doby. Internetem, počítači, ale především moderními vyučovacími metodami. Bez biflování. Nezapomínat, že se učí žák a učitel řídí tento proces. Žákům předložit učivo tak, aby je duševně přijali, jen tak je učení efektivní.

Státní maturity by měly proběhnout teprve pak, až se nastaví třeba vysoká úroveň, stanoví přesně osnovy a dopřeje žákům i učitelům čas pro klidné nenarušované studium.

ŠŤASTNÝ ŠKOLNÍ ROK 2011 - 2012

Hana Daňková
autorka výukových programů